Facebooková hysterie má jméno Cambridge Analytica | Kapitola 5

Je zajímavé, že i tak respektované médium jako Lidovky uvádí fakticky nesprávné údaje: „Spekulace spojující činnost britské firmy a České republiky se objevily poté, co whistleblower Christopher Wylie, který v Cambridge Analytica působil v letech 2013–2016, označil za jednu ze zemí, kde jeho společnost vyvíjela aktivitu, i Českou republiku. Kdy se tak ale mělo dít a co konkrétně firma dělala, prý ale neví.“

Po několika hodinách sledování rozhovorů považuji Wylieho za excentrického pozérského narcistu, který si hraje na etického jedince, čímž náramně připomíná Manninga - Manningovou. To, co ho žene, není podle mě smysl pro spravedlnost, ale spíš žárlivost na Mila Yiannopoulose, který je pravicovou gay ikonou boje za svobodu slova: Zjevně by se podobnou ikonou taky rád stal. A aby vypadal ještě zajímavěji, přišel dokonce s historkou, že jeho předchůdce byl otráven.

Je to hrdina, prostě hrdina, protože přišel s tvrzením, že data, vysátá z Facebooku v roce 2014, byla využita pro cílení zpráv v kampaních v roce 2016, aniž by nějak upřesnil, jak přesně se to stalo. Každý datový analytik sice ví, že dva roky stará data nejsou úplně vhodná pro modelování současnosti, já bych si například ze dvou let starých dat netroufl udělat ani prezentaci, ale vyprávějte to někomu, kdo chce mít budovatelské foto na obálce The New Review!

Jak praví paní Cecilia Maida z Paws Across America Advocacy aka Animal Welfare Media Lady ve svém tweetu: „Christophere, díky z Ameriky. Náš Kongres nás zklamal, takže jsem čekala na patriotického hrdinu, který by ukázal na pokus Mercera, Bannona a Cambridge o ovlivnění naší demokracie. Myslím, že budeš v našich učebnicích na správné straně historie!“ (Thank you from America Christopher. Our Congress has failed us so I have been waiting on a patriotic hero to expose Mercer, Bannon & Cambridge attempts to interefere in Democracy. I think you will be in our history books, on the right side of history!)

Thank you from America Christopher. Our Congress has failed us so I have been waiting on a patriotic hero to expose Mercer, Bannon & Cambridge attempts to interefere in Democracy.
I think you will be in our history books, on the right side of history! pic.twitter.com/5z1mCNMbgm

— Cecilia Maida (@CeciliaCmaida) March 17, 2018

No, Wylie je tedy spíš kanadský než americký patriot a sám se tváří jako někdo, kdo to celé pomáhal nejen organizovat, ale přímo vytvořit (což CA rozporují a já jim to věřím), ale naštěstí spatřil Světlo, obrátil se a nepochybuji, že jeho ego představa, že skončí v učebnicích, jistě potěší. Já bych ho tam zařadil pod heslo „muž, který nic neví o dějinách matematického modelování v politologii“, ale to je jenom můj názor.

Ve skutečnosti si myslím, že toho neví ani moc o psychologii, protože v článku popisujícím to, jak se „snažil v roce 2013 varovat liberální demokraty před pádem ve volbách v roce 2015“ popisuje vskutku originální dedukci o tom, že osobnostní rysy jsou prekurzorem politických preferencí. To je dvakrát vtipné, jelikož zaměňuje korelaci a kauzalitu a také popisuje, že dělal přesně to, za co posléze „exponoval“ Cambridge Analytica.

Druhou část své historky o tom, jak pomohl vyvinout zbraň obracející lidské myšlení, Wylie pro jistotu nevysvětluje nijak konkrétně – a to proto, že jde o čistý nesmysl. Cambridge Analytica mohla z vytěžených dat derivovat profily (nijak čerstvé) a navrhovat komunikační strategie, ale to je všechno. Injektovat informace zpět může jen ten, kdo přímo kontroluje celou síť (Facebook) anebo sestavuje informační digest (Google). Malé firmy sice mohou vytvořit vlastní obsah a pokusit se ho sdílet přes cílenou inzerci anebo influencery, což ale dělají úplně všichni bez výjimky: Stejně, jako Trump mohl jako influencer injektovat myšlenku, že beze zdi bude USA smeteno Mexičany, The Guardian dnes mnohem vehementněji injektuje myšlenku, že „volby byly cinknuté“.

Podstatně střízlivější komentář, co CA dělala v prezidentské kampani roku 2016, najdeme v tiskové zprávě na jejich webu. Jasně tam říkají, že se snažili identifikovat „nerozhodnuté voliče a neaktivní podporovatele“ tak, aby na ně mohla být zaměřena volební reklama. Protože měli jen pět měsíců, používali politické preferenční modely, které se použily i v jiných kampaních, například u Obamovy. Na behaviorální modelování neměli dost času.

Společnost dále specificky uvádí, že data z Facebooku získaná prostřednictvím Global Science Research (GSR) v roce 2014 nebyla použita v rámci prezidentské kampaně Donalda Trumpa v roce 2016.

Upřímně – po poslechu báchorek Christophera Wylie a studiu tiskových zpráv Cambridge Analytica se jednoznačně přikláním na jejich stranu. Osobně se rozhoduji na základě faktů a tady fakta jednoznačně svědčí pro CA: Nejde jenom o to, že data získaná přes GSR byla ilegální, ale o to, že dva roky stará data jsou do značné míry bezcenná. Udělejte si dnes prezentaci o YouTube na základě jejich dat z roku 2015 a zjistěte si, jak strašně bude vaše prezentace mimo. Myšlenka, že budete připravovat politickou kampaň ze dvou let starých dat, je naprosto absurdní.

Ano, Wylie rok pracoval pro analytickou společnost a viděl, co je možné derivovat z dat, což ho asi vyděsilo. Jenomže to vyděsí každého, kdo se kdy dostane k jakékoliv analýze dat, protože teprve v tom okamžiku uvidí, jak masivní digitální stopu vytváří každý člověk a co je možné o něm zjistit. Jenomže jedna věc je, že si z finančních dat umíte vytřídit lidi, kteří se pravděpodobně brzy rozvedou anebo skončí na ulici – a druhá věc je, co se s tím dá dělat.

A tam zjistíte, že jsou vaše možnosti velmi omezené, protože lidi nejsou loutky. Drtivá většina datově analytických úloh je o tom, že 1) vytipovaným lidem nabídnete produkt, informace anebo služby (protože jsou potenciální klienti) a 2) zaklasifikujete si je tak, abyste jim nenabízeli produkt či služby, pokud si o ně řeknou (například jim nedáte půjčku, protože z jejich chování víte, že jsou rizikoví dlužníci). Lidi nelze donutit, aby si pořídili něco, co nechtějí a nelze je zastavit, pokud se rozhodnou udělat něco stupidního. To ví každý praktický psycholog: Pokud děláte například terapii s drogově závislými, tak víte, že zhruba polovina z nich i přes vaši snahu pomoci jim skončí špatně. Vy tuto informaci víte předem – ale stejně je vám k ničemu.