Far Cry 5: Lost on Mars: Co se vytratilo na rudé planetě | Kapitola 2
Seznam kapitol
Společnost Ubisoft plní strategický plán na rozšíření nově vydaných her a pro Far Cry 5 vydává datadisk číslo dva. Lost on Mars představuje samostatné dobrodružství jedné z nejpopulárnějších postav Far Cry 5, Nicka Rye. Z názvu vyčtete, že se odehrává na rudé planetě. A z této recenze zase to, jaké tohle rozšíření je.
Na začátku hry se ocitáte uvnitř vesmírného modulu. Už po pár minutách si to ale štrádujete venku, kde se pohybujete v devadesáti procentech případů. Jenom občas budete nuceni zalézt do nějakého dalšího vesmírného modulu, ale to je vlastně jedno, protože vnitřní i venkovní lokace jsou stejně nudné a uniformní.
Prach a rudé skály na Marsu jsou tu a tam obohaceny o kousky kovu z již nepoužívaných či rozbitých vesmírných stanic. Občas narazíte na vesmírný vysílač nebo zachovaný objekt určený k různým úkolům (např. výroba robotů), ale to je asi tak vše. Na Marsu mi citelně chyběly takové ty detaily, které by do rázu krajiny vnesly skutečný feeling a uvěřitelnost. Planeta Mars je prázdná. Nikoliv kvůli své předloze, ale kvůli tomu, že ji tvůrci prostě nevěnovali tolik pozornosti, kolik by měli.
Stejně špatné je to také s hratelností. Mapa Far Cry 5: Lost on Mars je velmi malá. Abyste spustili umělou inteligenci, musíte zprovoznit celkem asi patnáct věží, což zase vyžaduje zneškodnění asi patnácti hmyzích královen (či splnění některých, většinou halucinoidních misí), protože ty vám dají energetické krystaly potřebné pro pohon věží. Vedle toho sbíráte části Lurkova těla, ale to se děje tak nějak souběžně s tím, jak putujete po mapě.
Věže jsou od sebe vzdáleny do maximálně 500 metrů (většinou spíš méně). Hratelnost věží je stejná jako hratelnost radiových věží ve Far Cry 3 a 4. Cílem je vylézt na určenou pozici a přitom se vyhnout všemu, co máte v cestě. Stejně jako v předchozích dvou dílech tady hodně skáčete a balancujete, i když jisté oživení tu přece jenom je.
V první řadě se jedná o gravitaci, která je na Marsu menší nežli na zemi, takže vaše skoky jsou o něco vyšší a delší. K tomu můžete využívat antigravitační pásek, což je něco jako jetpack – dokáže vás vynést do vzduchu, ale jenom na omezenou dobu. Jetpack navíc můžete zkombinovat s vesmírnými křídly. Ta pracují jako klasický wingsuit v původní hře a není tedy na nich nic zvláštního, ačkoliv v kombinaci se jedná o docela zábavnou záležitost.
Na tento výjev budete chvíli zírat. Ale až ho uvidíte po desáté, ani to s vámi nehne.
Druhým oživením jsou překážky. Na některých věžích vás v hojném množství budou napadat vesmírní ptáci, mnohem častěji se ale budete potýkat s výboji z ozubených kol, které vám mohou vzít zdraví stejně jako výdrž vašeho jetpacku. Výboje jsou časované a mají přestávky, takže základem je dobré načasování, což opět může být docela zábavné, tedy alespoň pokud se vám daří a z plošinek opakovaně nepadáte až na zem.
Za oživení by se dali počítat také nepřátelé v podobě hmyzoidních bytostí. Ty by podle tvrzení umělé inteligence měli byt inteligentní, ale moc se jim to nedaří. Obvykle na vás útočí přímo, nejsou schopni vymyslet žádné propracovanější tahy a navíc se umí dobře zaseknout o skály atd. Pak vám stačí střílet pořád dokola na jejich slabá místa (jsou vyznačená červenou barvou, ale obvykle je to za hlavou) a máte klid.
Při výčtu novinek nesmím zapomenout ani na některé druhy vrhacích předmětů jako třeba hmyzí vajíčka, díky nimž se vzájemně napadají všichni zasažení hmyzáci, nebo granáty s elektrickými výboji, které pavouky drží na místě a dávají jim opakované rány.
Naopak možnost zneviditelnění vlastní postavy nebo vytvoření obranného silového pole mi moc inovativní nepřijde, protože se podobá účinku některých lektvarů.
Zbraně jsou laserové, takže je nedobíjíte. Problém je jenom s přehříváním, kdy zbraň vydrží jenom určitou dobu střílení načež nelze střílet. Chladne automaticky a pak zase na vymezenou dobu střílet lze. Tento systém vás nutí k časté výměně zbraní, zvlášť když jste v početnější vřavě. Jelikož je však účinek zbraní dost podobný, tak z toho hra moc zajímavých momentů nedostává.
Největší novinkou je proto asi možnost bojovat pěstí, kdy krátkým stiskem udeříte lehce a dlouhým stiskem silně. Dvojice úderů doplňuje ještě speciální útok, kdy po stisku příslušného tlačítka ve vzduchu rychle dopadnete na zem a vyvoláte kolem sebe rázovou vlnu. Při některých náletech hmyzoidních nepřátel se to docela hodí, protože tempo je tu opět šílené, nebo možná ještě šílenější než ve Far Cry 5.
Kombinace zbraní může být docela zábavná, ale kouzlo toho všeho vyprchává opravdu hodně rychle. Mnoho věcí se tady opakuje, jenom dostaly jiný název. Další novinky znáte z jiných her, přičemž se ani v jednom z případů nejedná o myšlenku, která by byla nosná a dokázala člověka bavit delší časový úsek.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
