Fatty Pillow neudělal (v zásadě) nic špatného | Kapitola 3

Otázka svobody slova

Prvním, zcela samostatným problémem je svoboda slova. U globální společnosti je to velký problém, protože svoboda slova je vzácným jevem, ve většině světa je nějak omezena – a i když ve vaší zemi může být zcela legální to, co uploadujete, ten samý obsah by vás v jiné zemi mohl klidně stát i život. Stále máme země, kde vás za „herezi“ můžou odsoudit k trestu smrti – a hysterické kompletní odpojování platforem jako YouTube je tam bráno jako zcela přiměřená reakce na obsah, který se místním nelíbí.

YouTube je soukromou platformou, která si klidně může zavést omezující podmínky pro obsah, který se na ni objeví. Není to neutrální území, které nikomu nepatří, ale soukromý park, který klidně může vykázat psy a opilce, pokud tak usoudí. Důvod, proč se zatím choval poměrně liberálně, byl hlavně v tom, že mu to pomáhalo růst. Jenže je sice hezké, že jste vyrostli, ale problém je v tom, že nezřídka na obsahu, se kterým zadavatelé reklamy nesouhlasí.

Bohužel tu máme nátlakové skupiny, které tlačí na brandy, ty tlačí na svoje marketingová oddělení a ty pak na platformy. Relativně malá skupina fanatiků má tak neúměrný prostor pro prosazování svých vizí – a mlčící většina, jako obvykle, u toho mlčí. Jak ukázali už nacisté, dobře organizovaní křiklouni mají dost velkou šanci ovládnout veřejný prostor, zvláště pokud se nebojí nátlakových akcí a násilí.

Jsou situace, kdy by si YouTube měl stát za svým a nátlak odmítnout. Nedělá to, protože jak už jsem poznamenal, nevidí sám sebe jako médium, ale jako platformu pro distribuci reklamy. Videa uživatelů jsou jejím pouhým nosičem.

Přehnaně silné restrikce

Současný mechanismus striků se používá nadbytečně. Jde o silný mechanismus, který by měl bránit opravdovým excesům, ty normální se dají řešit zcela jednoduše. Pokud zadavatelé reklamy nechtějí, aby se jejich reklamy zobrazovaly u nevhodného obsahu, existuje tu mechanismus demonetizace. Pokud video nesplňuje požadavky zadavatelů, stačí k němu reklamy nedávat a tvůrce neplatit. Není ho třeba trestat více, ono to prostě přijde samo. Nebudou peníze, sbalí se a půjde jinam.

Jiný mechanismus je algoritmické doporučování. Nemonetizovatelná videa stačí nedoporučovat, protože YouTube sám má zájem zobrazovat videa, ke kterým se reklama umisťovat dá. V okamžiku, kdy se přestává aktivně doporučovat a umisťovat do trendů a automatických playlistů, výrazně klesá jejich sledovanost. Podívejte se na PewDiePie: Neustále skuhrá na YouTube, že mu demonetizuje videa, ale mnohem zajímavější je, že se mu snižuje sledovanost. U řady videí je nižší, než 10% divácké báze, což už je na pováženou, když jde o baviče. Podobné poodsunutí bokem prakticky zničilo Leafyho.

YouTube neustále aktivně bojuje proti podvodům. Řada tvůrců není spokojená s nutností dosáhnout minimálních výkonových parametrů pro monetizaci, což souvisí s tím, že miniaturních tvůrců s hrozným obsahem je hodně. Monetizační práh dovoluje zaměřit se při hodnocení videí pouze na ty zajímavější tvůrce a ignorovat většinu malých. To samozřejmě malé tvůrce štve, jak se ukázal případ Nasim Najafi Aghdam, americké veganské aktivistky iránského původu, která se na YouTube rozčílila tak, že si koupila pistoli a 3. dubna 2018 v centrále YouTube postřelila tři lidi před tím, než sama spáchala sebevraždu.

Nutno podotknout, že nebyla muslimka, ale baháí, což je z monoteistických náboženství jedno z nejmírumilovnějších, a svým činem šokovala kde koho. Jako motiv jejího útoku její otec označil nenávist k YouTube, k demonetizacím jejích videí a jejich údajnému filtrování. Alespoň v jednom případě si stěžovala za to, že její video se 300 000 views jí vyneslo pouze 10 centů. V tomto případě vidím velké komunikační selhání YouTube, který by mimo penalizace nevhodného obsahu měl informovat tvůrce o tom, proč to dělá a jak by měl podle nich tvůrce obsah upravit.

Co s obsahem, který YouTube nechce?

Strikování je extrémně silný mechanismus a permanentní ban, který dostanete s třetím strike je hodně na pováženou. Tyto nástroje by se měly používat pro případy typu blantantního a opakovaného porušování autorských práv ve velkém rozsahu či zneužití platformy pro nenávistnou propagandu typu Islámského státu. S jiným obsahem by se ale mělo zacházet opatrněji.

Pokud má YouTube problémy s obsahem videí a tím, že některé země nechtějí akceptovat nějaký obsah, je stále poměrně jednoduché videa regionálně zablokovat. To YouTube umí. Případně, pokud dojde k nějakému závažnějšímu problému, ho zablokovat celosvětově, což se nezřídka používá i v případech velmi sporných, u kterých je možné, že jde o fair use či volné užití formou citace. Ale dobře, zablokování je normální krok v případě, že si druhá strana citaci nepřeje a vám to přijde jakkoliv absurdní.

YouTube má v současnosti dost nástrojů pro relativně normální vyřazování obsahu, který u sebe nechce a opravdu nemusí sázet striky jako na běžícím pásu: Může video demonetizovat, nastavit u něj omezený mód, blokovat ho regionálně anebo totálně. Strikování by se mělo používat jen jako nástroj poslední instance, přičemž permaban považuji za věc krajně pochybnou a v odvolání proti němu by se mělo řešit soudně. YouTube by totiž měl obhájit to, že někomu upírá službu, kterou dává jinému, o tom ve finále nemůže rozhodovat sám.