Headtracking: jak se rozhlížet virtuální realitě navzdory | Kapitola 3

Mnohá omezení, mnohé výhody

Ono těch omezení vlastně není až tak mnoho. To zásadní je jen jedno. Monitor stojí pevně na stole přibližně nějakých 50–100 cm před vámi. No a dokud vás nepřemůže nezdravá agrese, nebo prostě další kolo nekonečné snahy o dokonalou ergonomii vašeho pracovně-herního prostředí, tak svou polohu ani nezmění. Můžete horní polovinou vašeho těla kroutit kamkoliv, ale vaše oči vždy musí pevně ukazovat do onoho kritického prostoru. Oči jsou schopné rozhlížet se v úhlu několika málo desítek stupňů všemi směry. A i kdyby se s nimi dalo nakrásně otočit na druhou stranu, tak mohutnými mozky nás, počítačových hráčů, stejně neprojde dostatečné množství elektromagnetického záření o té správné vlnové délce. Takže z toho naše oko stejně nebude mít nic.

Head tracking k této klíčové problematice přistupuje formou „progresivního pohybu“. Tedy zatímco reálný pohyb o prvních 5° posune váš virtuální pohled také třeba o těch 5°, tak dalších reálných 5° už vás posune o 10° a když se blížíte ke kritickým reálným 30°, tak každý další reálný stupeň navíc může znamenat 5° virtuálních. Toto je samozřejmě jen příklad, konkrétní progresi (nebo i linearitu) si uživatel nastavuje (a dlouhé týdny ladí) sám. Zní to a na první pohled i působí docela kostrbatě. Výsledek je ale takový, že si uvolníte ruce, získáváte snadný pohyb v prostoru i otáčení virtuální hlavy právě za pomocí hlavy reálné.

Další omezení tkví v tom, že váš tělocvik za klávesnicí získá úplně nový rozměr. Na jedné straně zjistíte, že pro udržení očí na zaměřovači musíte umět tak trochu „ustrnout“. Nehýbat se a být velmi pevný v každé části vašeho těla od pasu nahoru. Na straně druhé se budete hýbat mnohem, mnohem více, než jste byli zvyklí. Takže budete fyzicky o něco více unavení. Jo a ještě taky budete vypadat zase o něco více debilně. Ale ono si o nás, hráčích, naše okolí stejně myslí své, takže tenhle detail by neměl mylný názor našich blízkých radikálně změnit.

Poslední významnou nevýhodou je citlivost na elektromagnetické záření především v IR spektru (okem neviditelné světlo, které ale vnímáme jako teplo). Dokud si s HeadTrackingem pohráváte v temném pokoji, nebo alespoň ne na přímém světle, tak je to dobré. Jakmile vám ale do kamery zasvítí ta naše milovaná hvězda se svým v pravdě brutálním výkonem, potom nastane problém. On se k nám tenhle výkon sice žene nějakou štreku, ale přesto je tak nějak o pěkných pár řádů výše, než jaký udělají všechny elektrárny světa. Proto je naprosto nutné Slunce (nebo jakýkoliv silnější zdroj tepla) v zádech prostě nemít.