Historie Amigy: Mohla se Amiga zachránit? | Kapitola 2

Amiga 500

Asi to bývalé amigisty naštve. Velmi dobře si pamatuji, že nikdo neměl rád, když byla Amiga dehonestována jako herní stroj. Jenže, co platné, to byla právě ta její parketa. Pokud v něčem Amiga opravdu excelovala, bylo to počítačové hraní, kde v druhé půli 80. let neměla konkurenci. Bohužel, problémem firmy Commodore i původního týmu vývojářů bylo, že ani jedna z těchto stran tohle nepochopila. Jay Miner chtěl dělat profesionální stroje, proto i jeho návrh dalšího čipsetu pro Amigu, mytického Rangeru, neznamenal krok k levnému hraní, ale přesně naopak. Firmě Commodore pak trvalo dva roky, než se rozhoupala a realizovala nejlepší tehdejší cenově dostupný herní stroj, ačkoliv přesně to byla parketa této firmy. V této době byl Commodore znám především jako výrobce C64 a až se nechce věřit, proč tak dlouho trvalo, než udělal zlevněnou verzi Amigy určenou pro masy.

Výsledkem práce Jeffa Portera byla A500, kterou osobně považuji za přesně to, čím měla Amiga být od začátku. Amiga 500 byla dokonalý herní stroj a po několik let znamenala nejlepší způsob, jak si tuto platformu doma vyzkoušet. Byla přitom strojem nejen levným, ale i ve své kategorii solidně rozšiřitelným – na rozdíl od srovnatelných verzí Atari ST nebylo problém jí rozšířit paměť. Kromě toho díky bočnímu Zorro II slotu k ní šlo připojit nejen pevný disk, ale i větší paměťová rozšíření a později i akcelerátory. Něco takového bylo na Atari ST i na Macintoshi či na PC v podstatě nemožné.

Nejlepší hry pro A500

I A500 mohla být ještě o trošku lepší. Chybou bylo neintegrovat do počítače TV modulátor, protože nabízený A520 byl příliš velký, špatně držel a nezřídka se stávalo, že při pohnutí s počítačem vypadl z video konektoru. Větší chybou ale bylo, že spodní slot na rozšíření RAM byl původně určen pouze pro rozšíření o 0,5 MB. Pravda, později se objevila rozšíření s vyšší kapacitou, ale bylo bohužel nutné otevřít A500, ztratit tím záruku a nainstalovat adaptér na čip Garry, což nebylo nic uživatelsky příjemného. Byla to dle mne jednoznačná chyba, ovšem vlastně šlo jen o drobný flíček na jinak skutečně skvělém stroji.

A2000

Na jedné straně považuji tento stroj za tu nejlepší profesionální Amigu, která vznikla, pochopitelní bráno v kontextu doby a dostupné technologie. Na druhé straně bohužel její design skrývá několik velmi špatných rozhodnutí, která zásadně ovlivnila další vývoj profesionálních Amig.

Předně je třeba zopakovat, že A2000 vznikla vlastně díky snaze Irvinga Goulda, majoritního vlastníka akcií firmy, o zajištění kompatibility s IBM PC. Prostě, šlo o stroj, který byl interně uzpůsobený tomuto primárnímu účelu. Samozřejmě se nabízí první otázka, zda mělo něco takového smysl. V USA rozhodně nikoliv, ale je fakt, že v Německu, druhém nejdůležitějším trhu firmy Commodore, byla karta A2088 s emulací PC XT dost populární. Pokud se podíváme do dobových časopisů, najdeme spoustu nabídek setu A2000 s touto kartou za zvýhodněnou cenu, takže to zákazníci určitě chtěli.

Pokud tedy přijmeme fakt, že je dobré, aby vznikl stroj, který nabízí hned tři sloty ISA pro práci s kartou A2088, pak si logicky musíme položit otázku, co tyto sloty spojené s mnohem komplikovanější základní deskou, a tedy nezanedbatelnou cenou navíc znamenají pro ty uživatele, kteří kompatibilitu s PC nepožadují. Pomiňme fakt, že práce s A2088 není žádná výhra a upřímně řečeno, nedovedu si ji pro nějaké dlouhodobé použití moc představit. Je to nouzovka s pomalou grafikou a jakýkoliv tehdejší levný PC XT klon odvedl lepší službu. Ale vraťme se k té otázce – k čemu jsou ty tři sloty a nutné další podpůrné obvody těm, kdo o PC XT nestojí? K ničemu, přátelé, zcela k ničemu. Jak řekl klasik – bylo to horší než zločin, byla to chyba.

Ukázka instalace a práce s A2088 kartou na A2000

Zde se podle mne jedná o fail epických rozměrů, kdy Commodore vytvořilo stroj s ISA sloty, které ovšem fungovaly jen se zmíněnou emulační kartou (a jejími následovníky) a vlastní Amiga OS tyto sloty jinak nijak nepodporoval. Proč proboha? Proč byl takový obrovský problém zajistit přístup k těmto slotům ze strany Workbenche? Stačilo zajistit drivery pro nejdostupnější PC ISA karty a každý uživatel A2000 by si je mohl koupit a používat je. A mohlo jít nejen o laciné HDD řadiče s MFM disky, ale i třeba o pozdější VGA karty, které by uživatelé A2000 mohli využít pro zobrazení vyšších rozlišení a většího počtu barev, než uměl originální čipset. Stačila jen úprava systému a pro zmíněné použití i případné umožnění práce na více monitorech (což Amiga OS nepodporoval nikdy). Samozřejmě by byla nutná i nějaká HW úprava desky, ale to rozhodně nebylo nemožné, ovšem výsledkem by byla dostupnost obrovského množství ISA karet. Dá se přitom předpokládat, že jejich výrobcům by v takovém případě stálo za to dodávat k nim drivery i pro Amigu, takže by vše nemusel dělat Commodore sám.

Nic takového ale nevzniklo, protože management ani engineering firmy takovéto zadání vývojářům nedali. A bohužel, v tomto ohledu zklamal i tvůrce A2000 Dave Haynie, protože tohle nenapadlo ani jej. Přitom právě jeho skvělé nápady znamenaly úspěch A2000. Jednak tu byl slot na procesorovou desku, takže A2000 umožňovala snadnou instalaci akcelerátorů. Dále tu byl slot na videokarty či scandoublery, což opět umožnilo vylepšení grafických schopností stroje, který – jak jsme naznačili u A1000 – pro profesionály v této oblasti zas tolik nenabízel. Oba tyto realizované nápady znamenaly, že A2000 měla velmi dlouhý život a díky akcelerátorům (především velmi úspěšné A2630) i grafickým kartám byla používaná daleko déle než srovnatelné stroje jiných platforem z roku 1987.