Historie Amigy: Sbohem a šáteček

Navazujeme na předchozí díly o historii Amigy.

Po celý rok 1991 a 1992 se intenzivně pracovalo na projektu čipsetu AAA, tedy toho nejdokonalejšího, co Commodore měl nabídnout. Vývoj čipsetu AGA, který každý amigista zná, samozřejmě probíhal také, ale v podstatě „na půl plynu“ s pouhými šesti inženýry, protože se předpokládalo, že bude jen takový překlenovací. I z tohoto důvodu nakonec nebyl hotový v roce 1991, jak se původně čekalo, ovšem firma to neviděla jako zásadní problém právě z toho důvodu, že se očekával ten nejlepší z nejlepších. Jenže – ten stále nebyl. Důvodů, proč se celý vývoj tak opožďoval, bylo několik. Samozřejmě, je otázka, zda 15 vývojářů, kteří na něm pracovali, bylo dostatečné množství. Hlavní problém ale spočíval v neuvěřitelné komplikovanosti 

Jeden z prominentních vývojářů Amigy, Dave Haine, tvrdí, že byl projekt podfinancovaný, ale pravda je prostší – šlo o nesmírně komplikovaný systém, jelikož inženýři si rozhodně nekladli malé cíle. Čipset měl být plně zpětně kompatibilní, výkonově škálovatelný, tedy být schopen funkce na low-endových Amigách s 16bitovými CPU, na hi-endu s 32bitovými čipy i na budoucích RISC procesorech, zvládat původní rozlišení, 8bitovou, 16bitovou i 24bitovou grafiku atd. Byl příliš ambiciózní. Pokud by vývoj vedl tvůrce původní Amigy, Jay Miner, pravděpodobně by tak smělé cíle nikdy nepřipustil a stanovil by realistické specifikace.

Odhady zněly, že AAA čipset by mohl být hotový někdy začátkem roku 1993, ale bylo stále jasnější, že sice bude hotový, ale bude drahý. Ta šílená komplikovanost prostě znamenala drahé řešení. Abychom si tu náročnost té práce nějak porovnali, srovnejme si počet tranzistorů u jiných známých procesorů či předchozích zákaznických obvodů:

• AAA čipset – cca 750 000 
• MC68040 a i80486 – cca 1,2 až 1,4 miliony
• MC68030 a i80386 – cca 200 až 300 tisíc
• AGA čipset – cca 80 000

Jak je vidět, AGA čipset (v této době stále ještě nazývaný AA) byl rozumným a dosažitelným projektem. Podle toho to také vypadalo – v březnu 1991 byly dostupné první relativně stabilní vzorky obvodů, ovšem vývoj se dále táhl, protože ne všechny plánované funkce se podařilo integrovat a agilní inženýři přicházeli s dalšími nápady. Byly to velmi ambiciózní funkce jako např. podpora 16 a 24bitových grafických módů, 8MB chip RAM, rychlejší HAM atd. Pamětníci možná vědí, že na základní desce A4000 se nachází přepínač s popisem 8MB Chip RAM, který nemá žádný vliv na funkci systému, ale je dědictvím těchto smělých plánů. 

To vše zdrželo vývoj o šest měsíců a nakonec to Bill Sydnes nevydržel. Jak jen se mu hodila zkušenost z IBM! Striktně zakázal implementaci jakýchkoliv dalších funkcí, zavedly se pravidelné týdenní meetingy zvané „AA Task Force“, detailní studium bugů v čipsetu, takže nakonec stačily dvě předprodukční série a vývoj byl před koncem roku 1991 hotov. Samozřejmě, že zatímco ti „odporní“ manažeři z IBM, tedy Sydnes a Eggebrecht, připisují to rychlé dokončení celé práce právě tomuto systematickému přístupu, ti „správní“ vývojáři Commodore nad tím mávají rukou a dodnes tvrdí, že to je nesmysl a vše je pouze zdržovalo. Jenže – fakta hovoří jinak. Žádný jiný čipset firmy nebyl dokončen jen s pouhými dvěma prototypovými sériemi a za tak relativně krátkou dobu.

Srovnání herních schopností originálního čipsetu OCS a AGA

Vzhledem k tomu, že výše zmíněný AAA čipset byl evidentně drahým špásem, rozhodl se management, že pro low end Amigy bude nutné přijít s nějakým řešením. Eggebrecht navrhoval, aby se z AAA čipsetu veškerá zpětná kompatibilita prostě vypustila, protože to by zásadně zjednodušilo a zlevnilo vývoj. To ale vývojoví inženýři striktně odmítli, a proto došlo k jakémusi kompromisu – v květnu 1992 se začalo pracovat na novém čipsetu, zvaném AA+, což měla být jen lehce vylepšená AGA pro levné Amigy, schopná zvládat rozlišení 800×600 px ve 256 barvách a 640×480 px v 65 535 barvách + použití HD disket. Jako obvykle se na tomto projektu pracovalo velice pomalu a jako téměř obvykle to nakonec nikam nevedlo.