Historie Amigy: Sbohem a šáteček | Kapitola 5
Seznam kapitol
Každý příběh má svůj konec. Někdy jsme rádi, že už to máme za sebou, jindy litujeme, že není možné pokračovat. I příběh Amigy má svůj konec a navzdory nadějím jejích fanoušků k žádnému dalšímu pokračování, jak je u úspěšných příběhů časté, už bohužel nedošlo. Poslední roky firmy přinesly její nejlepší počítače, ovšem také pád, protože navzdory nesporné kvalitě už technologie začala zaostávat za konkurencí.
V létě 1993, kdy stále existovala naděje, že Commodore nakonec uspěje, byla noční můra engineeringu Amigy hotová. AAA čipset měl být vyráběn 1,25mikronovou CMOS technologií, což ovšem znamenalo, že jej nebude moci vyrábět korporátní výrobce čipů, bývalý MOS Technology. Tato firma, díky níž Commodore dlouhá léta mohl prodávat své počítače značně levně, jelikož vlastnil laciného výrobce integrovaných obvodů, už v devadesátých letech trpěla nedostatkem investic a nemohla se rovnat konkurenci. Originální OCS Amigy byl vyráběn 5um technologií, ovšem toto samozřejmě v devadesátých létech byla dávná minulost.
V srpnu 1993 měl Dave Haynie k dispozici první revizi prototypu AAA. Použil ji ve svém technologickém demonstrátoru Nyx a Commodore měl konečně k dispozici zobrazování 24bitových barev. Čipset byl zhruba 10-20× rychlejší než AGA a předpokládalo se, že v polovině roku 1994 by mohly být k dispozici nové Amigy s tímto čipsetem. Samozřejmě, bylo ještě hodně problémů nutné vyřešit, v obvodech bylo mnoho chyb, ale to vše bylo jen otázkou času – a peněz. No, a právě ty firma neměla.
Dobové video s prototypem Nyx
Navržen byl systém A5000. Ten měl mít plně modulární design s PCI sběrnicí a AAA čipsetem, umožňující použití různých procesorových desek, a to tak, aby většina podpůrné elektroniky byla na těchto deskách. Mělo být možné použít CPU s MC68040 i PowerPC. AAA čipset měl umožňovat vytvořit systém s jednou sadou obvodů (tedy celkově se čtyřmi), nebo mohly být Linda a Andrea zdvojené, což znamenalo šest čipů. Výsledkem měla být opět drahá profesionální Amiga, nikoliv lacinější domácí počítač, který by vydělával. Kromě toho, jakkoliv mnohé ze schopností AAA jsou dodnes velmi originální a nevídané (například schopnost vytvořit tzv. dual playfield ze dvou 8bitových na sobě nezávislých obrazovek), velmi často šlo o funkcionalitu vhodnou pro hry, ale zcela nepoužitelnou v profesionálním systému. To ostatně platí právě o uvedeném příkladě.
Přitom, to hlavní, co tehdejší grafici potřebovali, bylo zobrazení co nejjemnějšího rozlišení s co největším množstvím barev a nejvyšší obnovovací frekvencí. AAA dokázal zobrazit 1280×1024 px ve 65535 barvách a s frekvencí 72 Hz, ale pouze v tom zdvojeném systému. 24bitové barvy uměl pouze v rozlišení 1024×768 px. V této době ale uměly dražší VESA SVGA karty zobrazit to samé v rozlišení 1600×1200 px. A co se herní oblasti týče, budoucnost byla v 3D akceleraci, kterou AAA neměl. Ostatně, pro něco takového by stejně byl příliš drahý.
Jako by až v této době najednou došlo engineeringu, co ti nejtypičtější uživatelé Amigy chtějí. A to byli především hráči počítačových her, kteří nepotřebovali jemné rozlišení, ale spoustu barev a 3D akceleraci. Proto Eggebrecht 6. ledna 1994 vývoj AAA zrušil a zasadil se o specifikace posledního grafického systému firmy Commodore s kódovým názvem Hombre. Tam bylo (konečně) zcela rezignováno na jakoukoliv zpětnou kompatibilitu, čipset měl být určen pro novou herní konzoli, případně pro grafickou kartu s PCI sběrnicí. Měl být založený na RISC architektuře, nepodporovat planární grafiku, mít 3D akceleraci s 3D texture mappingem, Goraudovým stínováním, rychlým blitterem a DMA. A měl být k dispozici na vánoční sezónu 1995. To bylo všechno moc hezké, jenže v té samé sezóně se objevilo Sony Playstation s lepšími parametry, takže je úspěch případného CD64 velmi hypotetický. Ty úvahy jsou ale zcela plané, protože Commodore na nic z toho stejně neměl peníze.
Dokument o případném CD64 zasazující tento případný stroj do dobového kontextu
22. dubna 1994 Commodore propustil 47 zaměstnanců ve West Chesteru, o týden později i ten zbytek a požádal o likvidaci. Při závěrečných rozhovorech s HR na otázku, co se jim na Commodore nejvíce nelíbilo, měla většina bývalých pracovníků jednotnou odpověď – generální ředitel Mehdi Ali. Je zcela nepochybné, že jeho nekompetentnost firmě život zkrátila, ovšem vůbec v tom nebyl sám. Commodore skončil, protože udělal spoustu chyb. V tomto nebyl vůbec sám, taková firma Apple měla kostlivců ve skříni ještě mnohem více. Jenže Apple byl bohatší a mohl si to dovolit. Commodore nikoliv.
