Historie společností vyrábějících 3D čipy - díl IV.: nVidia | Kapitola 5
Seznam kapitol
Dnešní díl našeho seriálu bude kompletně věnovaný společnosti nVidia a jejímu více než desetiletému působení na trhu s grafikou. Dozvíte se mimo jiné v čem je GeForce FX lepší než GeForce 6, jaká strategie byla klíčem k dobytí grafického trhu, nebo proč došlo k tak úzké spolupráci s Microsoftem koncem devadesátých let...
Microstar GeForce 2 GTS
- zdroj: http://www.msicomputer.com/ -
GeForce 2, jak jsem již zmínil, je velice blízká GeForce 256. Situaci s texturovacími jednotkami jsem rozebral o odstavec výše. Další výraznou změnou byla použitá výrobní technologie - 180nm. Díky té byla standardní frekvence čipu stanovena na 200MHz (téměř o 70% nad GF256). Frekvence pamětí se příliš nezměnila (150->166MHz) a opět se začal objevovat limit propustnosti sběrnice. To na druhou stranu znamenalo realizaci anizotropní filtrace téměř bez ztráty výkonu (pro AF není limitem paměťová sběrnice, ale výkon a architektura GPU).
zdroj: http://www.anandtech.com/
NV15 znamenala výrazný výkonnostní skok a žádný z konkurentů ji z hlediska výkonu nedokázal jednoznačně porazit. Místy dokázal zaexcelovat Radeon VIVO (obvykle ve vyšších rozlišeních a 32bit renderingu), místy Voodoo 5 (starší hry psané pro glide)...
... ale to nemohlo nic změnit na postavení GeForce 2 GTS, která byla v následujícím časovém horizontu dále doplněna několika výkonnějšími verzemi (PRO = rychlejší paměti, Ultra = rychlejší jádro i paměti) a main-streamovou verzí GeForce MX* (NV11).
* karta byla často původně označována jako GeForce MX, ale aby bylo zřejmější, že jde o derivát GF2 a ne původní GF256, byla následně v názvu uváděna i dvojka
GeForce 2 Ultra
- zdroj: http://www.ixbt.com/ -
Zhruba v této době ukončila 3Dfx činnost, S3 se na delší dobu odmlčela a Matrox se zaměřil na podporu 2D a vícemonitorových systémů. Ze všech původních hráčů zůstala aktivní pouze ATi. Pro nVidii znamenal takto drasticky snížený počet konkurentů asi nejlepší éru v jejích dějinách. GeForce se stala pojmem a výrobci grafických karet, kteří ve své nabídce neměli kartu s "NV" čipsetem, se pomalu dali počítat na prstech jedné ruky. K tomu zdatně napomohla zmíněná MXka, která nabízela všechny technologie dražší kolegyně. NV11 (=GeForce MX) byla původně určena jako mobilní varianta GeForce 2, ale na desktop-trhu se uchytila mnohem lépe.
Nejprve byla nabízena jako GeForce MX (175/166MHz, 128bit SDR), později došlo k přejmenování na MX-400 se související změnou specifikací. Takt GPU byl oficiálně navýšen na 200MHz, ale mnozí výrobci to kompenzovali (zřejmě kvůli dražšímu chladiči) levnějšími 143MHz pamětmi (oficiálně mělo zůstat 166MHz). Přibyla i MX-400 DDR, která byla dražší, pomalejší a často úplně bez chladiče (oficiálně 200/166MHz 64bit DDR). V souvislosti s tím se na trh dostala i MX-200 vybavená 64bit SDR sběrnicí (výkon pod úrovní TNT2/TNT2PRO). Málo známým faktem je, že uvedena byla i GeForce MX-100 (120/143MHz 32bit DDR), která byla k vidění pouze na výstavě Cebit 2001, ale na pulty se nikdy nedostala - zřejmě neměl žádný z výrobců dostatek odvahy :-)
Poslední vydanou a dostupnou kartou ze série GeForce 2 byla verze s přízviskem Titanium - výkonově mezi PRO a Ultrou, ale jádro již měla vyráběné na 150nm technologii (vyšla v září 2001 zároveň s novými verzemi GeForce 3).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
