Informační tsunami na obzoru: Jak se s ní popereme? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Jedním z méně diskutovaných aspektů umělé inteligence je ten, že jsme se už dostali do situace, že se nacházíme v tak hlubokém oceánu informací, že se bez ní vlastně neobejdeme. Žijeme sice ve světě, kterému stále dominují lidé, ale reálně už žádný jedinec nemá šanci svět pochopit.
Tempo nárůstu objemu informací stále narůstá, a proto je informací nejenom hodně, ale neustále do toho přibývá něco dalšího, což často mění smysl předchozích znalostí. Dnes se proto neobejdeme bez moderace informací – dnes už je samostatným problémem vytřídit z hory informací to, co má smysl číst, respektive je to relevantní pro váš problém, který řešíte.
Neustále roste tempo, se kterým informace vyhledáváte, ale také tempo, se kterým informace vznikají. Dnes se objevují nářky nad tím, jak se stáváme závislými na generativní AI, ale popravdě dnes je AI vybavená schopností vyhledávání informací pravděpodobně nejrychlejší cestou, jak se dostat k textům vytvořeným na míru. Dnes můžete vytvořit celou bakalářskou práci ne za měsíce (lama level), týden (standard level), přes noc (můj level), ale za patnáct minut. ZA PATNÁCT MINUT! A popravdě dnes to je tak dobré, že se to dá použít.
Toto rozporují a často si na to stěžují novináři, což je pochopitelné, protože právě u nich tlak na výrobu většího množství obsahu rychleji a za menší cenu začal. Právě v klasických novinách došlo už v době dotcomového boomu k nárůstu požadavků na produktivitu novinářů a později ke slučování klasických a online redakcí, což vedlo k tomu, že dnes média https://www.theatlantic.com/technology/archive/2025/06/ai-janky-web/683228/https://www.theatlantic.com/technology/archive/2025/06/ai-janky-web/683228/. Při dvou až třech článcích na různá témata za den žádnou kvalitu nevyprodukujete. Pak se nedivte, že ani editoři už nejsou schopní posuzovat kvalitu článků a například to, jestli si je autor náhodou úplně nevycucal z prstu, jak to udělal například Stephen Glass.
Dnes je to o to více patrné, když musí novináři pokrývat širokou škálu oborů z oblastí, kterým nerozumí. Sami jste nepochybně narazili na celou řadu článků, které nedávaly smysl nebo bylo vidět, že jim autor nerozumí, že to skládá z několika prohlášení, která na sebe často nepasují. A tak se to jenom tak slisuje a přežehlí ve víře, že ono to nakonec vlastně vadit nebude. Tohle se objevilo například v roce 2023 při implozi ponorky Titan od OceanGate: Než se objevily kvalitní analýzy od konstruktérů ponorek, byla naše média plná barvitých spekulací novinářů, ze kterých bylo jasné, že neví o ponorkách a ani o fyzikálních zákonech vůbec nic.
Ale můžeme jim to mít za zlé? Čas od času se objevují názory typu „jenom opravdoví odborníci se můžou vyjadřovat k událostem“ a „Češi jsou brouci Pytlíci, kteří rozumí všemu, všechno znají a všechno ví“. Rozpor je tam očividný: Kdybyste se měli vyjadřovat jenom k oblastem ze své specializace, tak toho moc neřeknete – a jak má někdo, kdo nemá kvalifikaci v oboru, posoudit, zda pozvaný expert je opravdový odborník, anebo jenom „odborník“? Pokud pracujete v médiích, tak pravděpodobně tuto schopnost nemáte a docela dost tím riskujete, že si pozvete někoho, kdo by jako expert vystupovat neměl.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
