Inspirující setkání s Romanem Kiššem, tvůrcem PMD 85 | Kapitola 8
Seznam kapitol
V následujícím článku, který se zcela vymyká zavedeným zvykům PCTuningu, najdete zajímavý mix životních zkušeností Romana Kišše. Tento vývojář působí v IT přes 40 let, je desetinásobným držitelem ocenění MS Most Valuable Professional a stále má přehled o aktuálních technologiích. Jak vést úspěšně projekty a udržet se na vrcholu?
Peníze, které dostal za PMD 85, utratil za auto, které zanedlouho rozbil na dálnici. Nemělo airbagy, takže proletěl čelním sklem - a dodnes má potom jizvu. (Tím mi připomněl Steva Wozniaka, který se pro změnu v roce 1981 vyboural s letadlem.) Odměna za PMD 85 mu tedy nepřinesla štěstí, nicméně si z toho hlavu nedělal. Soudruhy zlobil i nadále: Jednou odmítl čtvrtletní prémie 120 Kčs, z čehož byl problém, protože podnik neměl mechanismy, jak je převzít zpět – a museli mu udělat školení, proč je převzít musí!
Socialismus byl zajímavý i v jiných směrech. Jednou se v práci objevili podplukovníci - a že prý dlouho nebyl na manévrech. Ředitel z toho nebyl nadšený, ale Československá lidová armáda už jednou řekla, že musí na manévry, tak musel na manévry, jenom mu je udělali trochu zvláštní. Takže musel narukovat, zavřeli ho do vojenské školy v Novém Mestě nad Váhom, tam dostal k ruce vojáky a ti měli dělat, co jim řekl. Dostal celou partu písařů s psacími stroji, kteří sepisovali příručky k PMD 85. Šel na to pěkně po kapitalisticku, takže je ráno úkoloval a v poledne a večer kontroloval, dělal jim opravy a oni to museli psát další den znova. Po pár dnech si začali vojáci stěžovat, že kdo je tu s kým vlastně na manévrech?!
Nakonec dostal za PMD 85 podnikovou medaili. Mezi spolupracovníky ale oblíbený nebyl: Štval všechny svými návrhy na vylepšování PMD 85, protože tím všem přidělával práci, zatímco oni chtěli jen a jenom vyrábět počítač tak, jak už byl. Takže mu zakázali zasahovat do vývoje PMD 85. Potom se pustil do vývoje virtuálního hardware 8088, nakonec Tesla vyrobila 200 PC kompatibilních počítačů, které se používaly k podnikovým účelům. Kišš pro ně navrhl i síť a udělal NetBIOS.
Pak přišla revoluce a padly bariéry, které bránily dovážení pokročilých počítačů do Československa. Bylo mu jasné, že s výrobou počítačů to bude u nás špatné a že skončí, protože dovážené stroje byly podstatně levnější a lepší. Jednou se probudil a řekl si, že musí odjet. A tak se vydal za sestrou do Kanady. Západ ovšem před imigranty nepadá na kolena – a tak musel ve čtyřiceti v podstatě začít zase od začátku. Protože se vydal do Kanady sám, musel si najít práci, což nebylo nijak jednoduché. Měl problém se social security a taky s resumé, protože na Západě nikoho moc nezajímalo, co dělal v Československu. Musel někde získat západní praxi, protože jen ta byla důležitá. Ve chvíle krize se vrátil se ke školství, dělal zdarma práce pro univerzitu a za to mohl navštěvoval přednášky. Tím dohonil to, co se za socialismu nemohl neučit.
Postupně se přesunul od hardware k software. Softwaru se za socialismu nevěnoval, software za socialismu nebyl zásadní záležitostí, nešlo ho nijak chránit. Nebylo možné ani podat software jako zlepšovací návrh, ten mohl být pouze v hardware.
Ve vývoji software byl úspěšný a dokonce se přesunul z Kanady do USA, do Silicon Valley. Pracoval v backoffice organizace VISA. Bylo to náročné, taková práce zabírala 90 hodin týdně (ovšem placených). Pravdou taky je, že tam má každá firma kampus, kde poskytují kompletní servis, počínaje snídaní a konče večeří zdarma pro každého, kdo tam zůstane dělat po určité hodině. Není to jenom o práci, aby byl člověk úspěšný, musí se snažit více: „Důležité je, aby člověk neváhal předvést všechno, co umí, co má navrch oproti ostatním. Můžete ostatní vyučovat, ale musíte stále mít deltu, být o kousek před tím, než co učíte ostatní. Zůstávat na edge of technology.“
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
