Intel SSD 750: Extremně rychlý disk s NVMe pro PCI-E | Kapitola 9
Seznam kapitol
V dnešním testu si představíme první NVMe SSD disk do běžných počítačů. Díky využití sběrnice PCI-E 3.0 a přímé komunikaci s řadičem v procesoru nabízí extrémně vysoký výkon. Na druhou stranu jej nelze použít všude, kvůli omezení čipsetů a operačních systémů. Pokud ale funguje, je to drtič, neskutečný drtič!
Testy sekvenční, IOPS a přístupové doby
Rychlosti přenosu dat v sekvenčních testech by měly být vůbec ty nejvyšší ze všech. Přenáší se velké soubory v řádech jednotek až desítek megabajt. U AS SSD Benchmarku se testují soubory o velikosti 16 MB, v Anvil Pro o velikosti 4 MB. Rozdíl zde nastává pouze v tom, zda se testují komprimovatelné či nekomprimovatelné soubory.
Abych viděl maximální hodnoty, kterých lze na mé sestavě dosáhnout, pustil jsem v sekundárním zapojení program ATTO Disk Benchmark, nalevo je sestava s X79 Express a PCI-E 2.0 připojením. Napravo pak sestava s X99 Express a čtyřmi PCI-E 3.0 linkami. Rozdíl je brutální...
Důležitost sekvenčních testů SSD: sekvenční rychlosti přenosu dat jsou u SSD málo důležité. Při běžné činnosti na počítači nepracujeme s velkými soubory rychlostí 500 MB/s. Ani při instalacích programů se nepracuje jen s velkými soubory, které jsou testovány v sekvenčních testech, nahrávají se hodně ty malé, o kterých byly předchozí dvě kapitoly.
Počet operací za sekundu (IOPS)
Testy počtu operací za sekundu by byly vlastně takovým opakováním výsledků testů malých i velkých souborů. Čím jsou totiž disky s danou velikostí v MB/s rychlejší, tím více operací za sekundu s takto velkými soubory zvládnou. Velmi jednoduše se to počítá se soubory o velikosti v megabajtech, kdy se počet IOPS rovná podílu rychlosti a velikosti souboru. Musíme samozřejmě počítat i s tím, že MB není 1000 kB, aby byly výsledky přesné.
Slyšel jsem už od několika uživatelů, že u SSD jsou důležitější počty IOPS než přenosové rychlosti. To je samozřejmě pohled špatný. Výrobci by mohli klidně psát, že výkon disku při čtení 4kB souborů je 50 MB/s, ale ono nějakých 13 tisíc IOPS vypadá přeci jen lépe. Takže se z toho zase nesmí dělat moc velká hlava, protože 50 tisíc IOPS je hodně, ale přeci jen je to „pouze“ okolo 200 MB/s, ač je to u 4kB souborů, navíc třeba ve frontě QD32. Opět pouze příklad marketingu, kdy máme být uchváceni velkými čísly.
Důvod, proč mají SSD disky takový výkon v IOPS při dávkování souborů je ten, že v běžném testu dostávají soubory po jednom, a když ho zpracují, dostanou další. V testu Anvil Pro QD16 dostanou najednou 16 souborů a dokud je nezpracují, nedostanou další. SSD diskům to jde výrazně rychleji, protože funkce NCQ rozděluje soubory podle toho, jak to disk stíhá. Jak jsem napsal již v předchozích kapitolách, měření výkonu ve frontách větších než QD5 je pro běžné uživatele nepotřebné, protože taková situace nenastane.
Pro marketing výrobců je to však živná půda. A když se vrátíme zpátky a zrekapitulujeme si, o čem jsou hlavní specifikační hodnoty, zjistíme, že o ničem. Sekvenční rychlosti nejsou to, co od SSD potřebujeme, ač v určitých chvílích pomoci mohou. Vector má jako jeden z mála SSD ve specifikacích, že umí přenášet 4kB data rychlostí přes 100 tisíc IOPS, jenže kdy... při nereálném testu QD32 v CrystalDiskMarku. Graf s hodnotami IOPS tedy už uvádím pouze jeden z Anvil Pro při přenášení 4kB souborů ve frontě QD16. Komentář není potřeba, je to jen zajímavost.
Přístupová doba
Čím menší soubor, tím rychlejší přístupová doba. SSD disky reagují extrémně rychle, u plotnových disků si počkáme, než se k něčemu dopracují. Vidět je to samozřejmě nejvíce při běžném využívání. S SSD diskem zapneme prohlížeč a hned můžeme psát adresu, u plotnového disku načítání chvíli trvá.
Přístupová doba pro čtení i pro zápis malých souborů je rozdílná podle testu a jeho měření. Hodnoty, které jsou uváděny ve specifikacích, najdeme nejčastěji ve výsledcích programu AS SSD Benchmark. Opět je nejdůležitější přístupová doba u čtení. Chceme si pustit třeba prohlížeč a právě přístupová doba nejvíc ovlivní to, jak rychle se nám načte. Odezva systému je také přímo závislá na přístupové době.
U těchto testů je potřeba brát v úvahu, že testuji na částečně zaplněném SSD, což přístupové doby zvyšuje. U některých SSD více (s asynchronními NAND flash), u některých méně. Zajímavé je ve výsledcích to, že co program, to různé hodnoty. Napsat, co je správně, nejde. Bohužel nevím, jaký program měří jakým způsobem a zda je to správně, nebo ne. I tak ale nemusíme propadat depresi. Sice se zdá, že zřejmě přesné a validní hodnoty nezískáme, ale musíme si uvědomit, že se bavíme o desetinách a setinách milisekundy. To znamená o desetitisícinách a statisícinách sekundy.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
