Jak pilný sluha překonal líného pána: ChatGPT a budoucnost studentů | Kapitola 5

Dokázat přežít pád civilizace bylo zapotřebí opakovaně – a asi největším případem je civilizační pád Evropy a severozápadní Afriky po kolapsu Západní říše římské. Život šel dál, ale civilizační struktura se rozpadla, udržování technologií jako akvadukty a lázně bylo komplikované a noví obyvatelé, kteří se do regionu nasunuli ze severu, vlastně nechápali ani to, jak funguje římské zemědělství, takže se zhroutila i rostlinná výroba. Tehdy se opravdu stroj zastavil a restartovat ho zabralo skoro tisíciletí.

Ve skutečnosti k tomu došlo proto, že jen zlomek lidí je dost vzdělaných na to, aby rozuměl špičkovým technologiím. Ve starověku byla gramotnost pod 10 %, ještě na začátku 19. století v Anglii, kde se už rozvíjela průmyslová revoluce, nepřekračovala 50 %. I to, co dnes produkuje vysoké školství, má jen vzdálenou relevanci k technologiím: Jen zlomek absolventů umí programovat, chápe složitost anebo moderní metalurgii. 

Žijeme ve specializované společnosti, kde každý má svoje místo, svou unikátní pozici, kterou zastává a plní. Příchod AI na tom vlastně moc nemění, jenom se ta místa posunují. Podobně jako princ Mazlík má každý na výběr, jestli si bude dělat vlastní domácí úkoly anebo je nechá na svém sluhovi – ale to ho ve finále jenom zařadí na určité místo v celém civilizačním stroji.

Poslední zajímavá myšlenka, kterou v té sto padesát let staré pohádce vidím, je fakt, že vlastně díky lenosti prince Mazlíka se Mustafa vůbec dostal do škol, které mu nabídly vyšší vzdělání: Kdyby nebyl princovým sluhou, skončil by patrně stejně jako jeho rodiče. Tím, že necháváme AI dělat stále těžší věci, učíme ji stále složitější činnosti, vlastně děláme něco podobného: Doslova pozvedáme schopného sluhu a dáváme mu šanci stát se něčím mnohem větším, mnohem významnějším.