Jak pilný sluha překonal líného pána: ChatGPT a budoucnost studentů
i Zdroj: depositphotos
Zábava Článek Jak pilný sluha překonal líného pána: ChatGPT a budoucnost studentů

Jak pilný sluha překonal líného pána: ChatGPT a budoucnost studentů

Michal Rybka

Michal Rybka

28. 1. 2023 12:30 17

Seznam kapitol

1. Princ Mamánek 2. Proč se s tím psát, když to nikdo nečte 3. Za hezčí známky! 4. Dobrý sluha, ale zlý pán 5. Zapomenuté dovednosti

Před několika dny jsme se dozvěděli, že ChatGPT složila úspěšně test na Minnesota University Law School. Test s více než stovkou otázek zvládla sice jen průměrně, ale podle Microsoftu je jen otázkou času, než zvládne i MBA.

Reklama

Nedávno jsem rozebíral zajímavý pohádkový duel: Jan Budař před Vánocemi uvedl svou pohádku Princ Mamánek, která rozebírá fenomén „přeleželých princů“, kteří si užívají v mamahotelích i v dospělosti a nechystají se do světa. O sto padesát let dříve vyšla pohádka s podobným jménem – Princ Mazlík (1874), která se taky zabývá leností a pohodlností: Vezírův syn Mazlík, označovaný jako „princ“, je svou matkou rozmazlovaný nade všechny meze, zatímco Mazlíkův otec, vezír Pikoglan, je příliš zaměstnaný prací pro svého sultána a svěří výchovu syna do rukou učitelů. S nimi ale milující matka udělá krátký proces a nahradí striktní výchovu pedagogů svou vlastní verzí. V ní se zavede nejen velmi lehkou výuku typu „učitel řeší, žák pozoruje“, ale také Cimrmanovi připisované „trestání učitele učitelem“ – a protože je Mazlík sám, je mu přidělen „přítel“ Mustafa, který ho má zpočátku jen bavit, pak za něj musí nosit učebnice, pak za něj musí psát úkoly, a nakonec za něj supluje celá studia. Výsledkem je vzdělaný sluha nudící se, úplně dutý mladý pán.

Celé by to možná i prošlo, nebýt toho, že sultán trvá na tom, aby Mazlík byl podroben státní zkoušce, zda je způsobilý být vezírem. Mazlík na rozdíl od jiných kandidátů trvá na tom, aby byl přítomen i jeho „písař Mustafa“. Sultánovi to je trochu divné, takže udělá takovou malou past – a přitom zjistí, kdo je skutečným autorem závěrečných prací a kdo je pouhým podvodníkem. 

O čem ten příběh vlastně je? Je o tom, že sluha, který supluje za pána jeho intelektuální práci, je jím nakonec nahrazen. Původní autor příběhu, mimochodem anonymní, neznámý, to myslel patrně jako argumentaci ve prospěch přísné školní výuky – ano takové té rakousko-uherské, kterou dnes považujeme za překonanou.

Ve světle chatovací AI ale získává nový význam, protože chatovací inteligence se dostává do hledáčku lidí, kteří píší neradi úkoly. Pravda, jde o sémantickou AI, která ve skutečnosti nepřemýšlí a nepochybně ji nachytáte na švestkách, pokud se budete snažit. Pokud se ale snažit nebudete, něco za vás vyprodukuje – a protože to pravděpodobně bude unikátní, bude se to špatně dohledávat i těm, kteří se snaží identifikovat podvody.

Aby bylo jasno – podvádělo se vždycky. Před lety bylo běžné, že talentovanější studenti psali za ty bohatší jejich seminárky, ba i diplomky. Ti hloupější je přebírali a opisovali, což se dá zjistit, ti chytřejší podvodníci si platili za originalitu. Úroveň obecně klesala s tím, čím bylo zjevnější, že si titul můžete koupit, s tím se nepáral vůbec nikdo. 

Systém podvádění byl značně zjednodušený v případech, kdy bylo studentů mnoho, práce byly povinné a učitelé to vlastně stejně nechtěli číst. V takovém případě se běžně stávalo, že stačilo odevzdat doslova jakýkoliv text, někdy se u toho ověřovalo, zda splňuje alespoň formální podmínky, jinde se odškrtlo jenom to, že jste to vůbec odevzdali. Opět: Čím nenáročnější škola, tím méně se to řešilo. 

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama