Jak pilný sluha překonal líného pána: ChatGPT a budoucnost studentů | Kapitola 3
Seznam kapitol
Před několika dny jsme se dozvěděli, že ChatGPT složila úspěšně test na Minnesota University Law School. Test s více než stovkou otázek zvládla sice jen průměrně, ale podle Microsoftu je jen otázkou času, než zvládne i MBA.
Pokud chcete omezovat podvádění, neznámkujte úkoly, pouze trvejte na tom, ať si je každý dělá sám. Známkované úkoly jsou výtečnou výchozí pozicí pro to, aby dítě pochopilo hodnotu podvodu a případně si navyklo na to, že jeho problémy bude řešit jeho okolí. Hodnocení domácích úkolů má dnes stejnou „hodnotu“ jako v Princi Mazlíkovi v roce 1874: Prd víte, kdo to vlastně dělal, víte jenom to, že to někdo dělal.
Od toho, aby se zjistilo, kdo co doopravdy ví, jsou tu projekty a zkoušky. Každá ta věc je jiná: Projekt je tvořivý a zahrnuje schopnost něco dělat samostatně, zkoušky pak v kontrolovaném prostředí zjišťují, kdo co ví – ve snaze eliminovat podvody. Práce, které se na školách píšou, jsou někde mezi projektem a domácím úkolem: Pokud je to kompilace, je to spíš na úrovni úkolu, pokud to obsahuje tvořivou komponentu (například design anebo kód), blíží se to spíš projektu.
Projekty jsou přitom důležité, kompiláty moc ne. Ostatně právě chatovací AI ukazuje, že jsme na hraně situace, kdy chatovací AI bude schopná kompilovat existující data efektivněji než lidé – a s tím začnou zanikat pracovní pozice, kde jde hlavně o kompilaci.
Když uvažujeme o etice AI, tak se opět můžeme vrátit třeba k té staré pohádce a podívat se, jak doopravdy končí: Poctivý Mustafa se stává vezírem, nepoctivý Mazlík je vyhnán. Podobně v realitě efektivní AI nahradí podvádějící lidi, protože efektivní AI má faktickou hodnotu, na rozdíl od podvádějících lidí.
Pohádka tam ale nekončí. Skutečný konec příběhu se odehrává až o mnoho let později, když Mustafa, jako úspěšný vezír, potkává Mazlíka, ze kterého se stal žebrák. Přestože Mazlík svého sluhu šikanoval, Mustafa se vůči němu nezachová tvrdě, ale najde mu práci, kterou zvládá – totiž dohled nad sultánovou zahradou. Mazlík se snaží doučit zanedbané, ale jak lakonicky poznamenává autor, „čemu se nanaučí Jeníček, tomu se nenaučí ani Janek.“
Přeneseno do situace s AI, se Mustafa zachová jako „laskavá, spolupracující AI“, která se pro člověka pokouší najít něco, co jeho existenci dá smysl a co ve svých omezených schopnostech zvládne. A to je, upřímně řečeno, v mezích daného příběhu dost možná ten nejlepší možný konec.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
