Jak pilný sluha překonal líného pána: ChatGPT a budoucnost studentů | Kapitola 2

Pokud nikdo povinné práce nečte, jaký má smysl je psát? Víte – studenti rychle zjistí, kde se práce vážně čtou a kde to je jenom do počtu. A když se píšou podobné práce na podobná témata, ve kterých se stejně nic nového vymyslet nedá, tak prostě putují kolem vzorce, které variujete, ale už jsem slyšel i o případech, kdy prostě prošly doslova xeroxem a jen se vyměnila titulní stránka s autorem. Je potom podvádění s umělou inteligencí v zádech nějaký hřích? Kdo tím vlastně trpí? Snad jenom ten, kdo s podobnými pracemi obchodoval, snad jenom ten. 

Kdo vlastně podvádí koho? Jaký je smysl podobných prací, které děláte? Někdo na ně nahlíží jako na formu zkoušky, ale ve své podstatě jde o formu výuky – něco jako rozšířený domácí úkol. Ale k čemu je vlastně domácí úkol? Podle článku od PhDr. Ondřeje Andryse, bývalého náměstka ústředního školního inspektora, je smyslem domácích úkolů tohle: „Domácí úkol se zadává v zájmu upevňování znalostí žáka, příp. pro zopakování učiva, v zájmu ukotvení jeho pracovních návyků apod. Úkoly by měly vést třeba k procvičování či lepšímu pochopení již probraného učiva, naopak by neměly suplovat práci pedagogického pracovníka.“

Tady to máte, holenkové: Domácí úkoly děláte primárně pro sebe. Je velmi, velmi debatovatelné, jestli by se domácí úkoly měly známkovat, protože to není to samé co zkouška. Zkouška je feedback pro studenta o tom, jak dobře či špatně zvládá obor, který studuje. Domácí úkol je do značné míry naopak feedback pro učitele o tom, jak v mezifázi mezi výkladem a zkouškou chápou žáci to, co vykládá. 

Čím vyšší stupeň, tím se dělá méně domácích úkolů a naopak více projektů. Vysoká škola je zákeřná v tom, že v mnoha případech vám nikdo žádné úkoly v semestru nedává – jen proto, aby během zkouškového přišel masakr, protože pokud neprojdete povinným předmětem, máte to špatné. A ano, průběžné domácí úkoly jsou takové korektivum, jestli jste ještě na správné cestě, protože jsou obory, kde jakmile jednou z cesty sejdete, máte problém a nebudete chápat návaznou látku.

Domácí úkoly by tedy měl každý dělat sám za sebe a sám pro sebe, protože je v jeho zájmu zjistit, jestli to ještě zvládá, anebo má problém. To, že nižší stupně úkoly zadávají, je vlastně benefitem pro žáka, i když by se podle mého mínění neměly známkovat, protože to je zbytečný stres navíc. Dokud si žák řeší úkoly sám – a třeba i blbě, ale po svém sám, může zpětná vazba fungovat a učitel ví, jestli ho žáci chápou, kteří ho nechápou a kterým se je třeba věnovat víc. Pokud se tam objeví známkování, začne podvádět celá rodina – nastane ten magický moment, kdy je k úkolu přiveden otec, strýc, děd, soused i ten divnej student vejšky, co bydlí v baráku naproti, protože když se známkuje, nějak se mozkový trust musí dopracovat k jedničce nebo hvězdičce anebo co se to se dnes dává.