Jak se hraje na levném monitoru? Na tohle si dejte pozor | Kapitola 5
Seznam kapitol
Při výběru herního monitoru můžete ušetřit i koupit levnější model, ale pohlídejte si kritické parametry. Vypíšeme a vysvětlíme je v článku níže.
Vždy záleží na míře používání monitoru a způsobu použití, proto přímo pro vás mohou být některé aspekty irelevantní. Při častém používání monitoru doporučuji si hlídat výškovou nastavitelnost, případně mít doma monitorové rameno. U monitorového ramene v kombinaci s cenově dostupným displejem je ten problém, že za něj dáte dalších vyšší stokoruny až tisíce – s tímto příplatkem už pořídíte lepší monitor s plnohodnotnou ergonomií.
Dále si pohlídejte, že má monitor všechny potřebné konektory a myslete do budoucna – dnes možná nepotřebujete USB-C pro vstup obrazu, ale co za pár let? Monitor vydrží dlouho. Také se doporučuji podívat, zdali výrobce uvádí nějaký filtr modrého světla. Obecnou radou je pro univerzálnější použití kupovat spíše monitor s IPS panelem než VA, byť VA zase vyjde levněji.
Je třeba si dát (zejména u LCD) pozor na spoustu dalších věcí, ale je zde jeden dost výrazný problém, nevyčtete je z parametrů. Výrobci do specifikací a na krabice píší některé zavádějící informace, a pokud bychom byli přísní, tak i lžou.
Co z parametrů monitorů nezjistíte
Začneme tím nejožehavějším, a to pixelovými odezvami. Na krabicích často najdete třeba „1 ms MPRT“, takže od monitoru očekáváte rychlost pixelové odezvy 1 ms. U nejlepších IPS panelů je průměrná pixelová odezva šedá-šedá nad 3 ms, u TN potom nad 2 ms.
Vezměme si příklad z 500Hz Alienwaru AW2524HF, ten dosahuje pouze 1,2 ms u nejrychlejšího pixelového přechodu a zbytek je výrazně výše. Jiní výrobci udělají to, že vytvoří nesmyslný režim overdrivu, kde několik málo pixelových přechodů sice dosáhne 1 ms, ale zbytek trpí na šílené překmity a režim se nedá používat. Proto jsou většinou nesilnější režimy overdrivu nepoužitelné. Výrobci si často pomáhají berličkami jako právě tímto nebo backlight strobingem, aby 1 ms technicky dosáhli, ale v praxi tomu tak není.
Další téma se týká jasu, výrobci udávají jen maximální jas, ale ani ten není (zejména u levnějších monitorů) moc přesný. Často jej nadhodnocují, byť jsem už narazil na monitor, který měl vyšší jas oproti udávané hodnotě. O minimálním jasu se nedočtete nikde v parametrech. Také pozor na HDR, protože certifikace HDR400 a HDR500 neznačí pravé HDR, ale „HDR ready“ monitory s trošku vyšším jasem. U HDR600 často narazíte na stmívatelné podsvícení po okrajích, nikoli přímé stvímatelné podsvícení v mnoha zónách. HDR není jen o maximálním jasu, ale i o barvách a o co nejvyšším počtu stmívatelných zón.
Výrobci se často budou chlubit přesnými barvami, ale ne vždy to bude platit. Tohle už je složitější problematika, kterou u herních monitorů nebudete tolik řešit. Ale ve zkratce se z parametrů možná dočtete slib o barevné přesnosti v určitém barevném gamutu nebo o podpoře zobrazení v určitém gamutu (bez upřesnění přesnosti barev), nic se už nedočtete o uniformitě barev nebo vyvážení bílé, což je pro profesionální práci s multimédii stejně důležité.
Závěrem chci říct, že prozkoumáním parametrů monitoru se můžete vyvarovat těm největším nedostatkům. Nicméně v mnoha ohledech nejsou u monitorů parametry vševypovídající, někdy jsou zavádějící, jindy v nich není uvedeno vše. Kdo je na výběr monitoru náročnější, tak jeho jedinou možností je čtení technických recenzí, kdy měl někdo před ním monitor v ruce a kritické údaje proměřil. Bohužel monitory nejsou kategorií, v níž lze snadno vybírat pouze podle parametrů.
