Kauza NZXT otevírá otázku, zda vlastnit, anebo nevlastnit | Kapitola 3

Kromě toho, že tu je problém se zastaráváním, tak se ukazuje, že opravdu nevlastníte hry, které jste si koupili. Koupili jste si práva k jejich hraní – a to je všechno. To je docela značný problém z hlediska budoucnosti: Už dnes víme, jaký má digitální archeologie problém s nalezením a oživením vzácnějších her, ale s postupem času to může být mnohem horší a může to postihovat i dnes velmi známé a populární hry. I když jste si je koupili, tak je nevlastníte – a bez platformy, která vám zprostředkovává jejich běh, se k nim ani nedostanete. Takže, jako obvykle, bude dějiny zachraňovat počítačové pirátství – anebo možná GOG?

Druhá potenciální skupina, která může profitovat z konceptu pronájmu, je ta, která se zajímá o „módní hardware“. Pod pojmem módní hardware myslím hardware, který neměníte proto, že ho měnit musíte, ale protože ho měnit chcete. Mezi módní hardware patří hlavně iPhony: Zatímco Macbook patrně nebudete měnit každou generaci anebo ob generaci, mít starý iPhone je mezi zbohatlíky ostuda. V takovém případě asi dává smysl služba, která vám dovolí měnit stroje průběžně – vy budete mít to nejnovější a oni na tom neprodělají, protože iPhony obecně patří mezi zařízení, která jsou hodnotná i z druhé ruky a dají se po repasu prodat jako použité.

Nepochybuji o tom, že najdeme další zařízení, která asi padnou do této kategorie, dovedu si představit například chromebooky, které bude výhodné pronajmout si na kolejích i s přístupem k celé knihovně softwaru, který vám zpřístupní univerzita. Dostanete mašinu na přednášky, na řešení úkolů a na takové ty věci – a až ji nebudete potřebovat, tak ji vrátíte. V takovém systému mi pronájem dává smysl: Po ukončení školy si patrně pořídíte vlastní stroj se softwarem, který sami potřebujete – anebo vám ho zapůjčí zaměstnavatel s tím softwarem, který potřebuje on.

Ale jinak? Nedovedu si představit, v čem by měla být myšlenka, že si budeme hardware pouze půjčovat, být jakkoliv přínosná. Zajímavé je na tom, že podle představ některých ekonomických myslitelů by se koncepce „nevlastnění“ měla vztahovat na všechno počínaje počítači a softwarem přes automobily a obecně individuální dopravu a až po bydlení. Neměli bychom vlastnit nic – a vlastnictví by mělo být drahé.

Doktrína, že přestaneme vlastnit, přišla z organizace, kterou známe jako World Economic Forum. Tam se objevilo heslo „You Will Own Nothing and You Will Be Happy“ – a chvíli se to prodávalo jako nastupující zelený socialismus, který nám dovolí efektivněji využívat zdroje, dělat to spravedlivějším způsobem a přitom více chránit planetu. Protože jde o klub sponzorovaný z kapes opravdu velkých a opravdu tlustých korporací, tak jim něco takového bude věřit možná středoškolák s rozhledem Grety Thunbergové – ostatním je jasné, že jde o další trik, jak z lidí vyždímat víc peněz.

Jak praví autorka videa „What is really behind The Great Reset“, podstatné je sledovat toky peněz a kdo z podobných doktrín prospívá. A zde je to jasné, že jde o snahu přesměrovat více peněz k obřím korporacím, které mění klasické modely kapitalismu v něco jako moderní technologický feudalismus. Podobný systém mění klasický prodejní kontrakt na nájem, na pachtovní smlouvu, kdy vám technologický feudál nabídne možnost používat jeho prostředky – a za ty mu budete platit částí svých výnosů. Tohle je vážně buď divný technofeudalismus anebo technosocialismus toho typu, ve kterém o všem rozhodují korporace. V takových ideách nevidím naprosto žádné pozitivum: Kolektivistické sdílení nefungovalo u nás za socialismu a vůbec nechápu, jak by si někdo mohl představovat, že by něco takového mělo fungovat v moderní společnosti.

Ano, vidím u pronájmu určité benefity, například u laptopů je prospěšná pravidelná údržba (refurbishment), protože musíte stroje čistit, měnit jejich chladící systémy a baterie. Problém je v tom, že ať o tom přemýšlím, jak chci, dovedu si představit recyklační cykly, ale ne situaci, kdy lze rozumně zapůjčovat a sdílet výpočetní techniku. Ta neustále zastarává, takže jediné, co se může cyklovat, jsou jednoduché terminály. V hardwaru to nefunguje, ale software a pronájem výpočetní kapacity může být něco jiného: Cloud nám dovoluje sdílet výpočetní výkon a úložiště, což je jasné plus.