Kauza NZXT otevírá otázku, zda vlastnit, anebo nevlastnit | Kapitola 2

Chápu klasický leasing, kdy si platíte hardware, a až ho zaplatíte, tak bude váš. Nemusí to být tak výhodné jako postavit si svůj stroj za vlastní, ale přece jenom bude nakonec váš. Osobně nemám rád, když se mluví o „investici do hardwaru“, to dává smysl jenom tehdy, když s pomocí svého hardware vyděláváte. Ve většině případů se s počítačem bavíte, vzděláváte anebo informujete – a to se dá těžko nazvat investicí, protože hodnota veškerého hardwaru s časem klesá.

Ano, jsou lidé, kteří kupují hardware, aby se časem zhodnotil. To skutečně jde a někteří sběratelé na tom umí vydělávat: Ten, kdo si v roce 1993 koupil prototyp Commodore 65, tak si ho pravděpodobně nekupoval kvůli jeho užitné hodnotě, ale myslel na jeho budoucí sběratelskou hodnotu. U hardwaru totiž platí převrácený vztah mezi jeho užitnou hodnotou a sběratelskou hodnotou: Čím je hardware užitečnější, tím bývá rozšířenější, běžnější, a tedy sběratelsky méně zajímavý – obecně, má to svoje výjimky jako třeba Apple anebo Nintendo. Asi se ale shodneme, že extrémně výhodné a praktické rané mašiny se 486SX, které byly na začátku devadesátek absolutní pecka, nejsou většinou ani vizuálně zajímavé – byly jen a pouze extrémně praktické. 

Ve většině případů v hardwaru topíte peníze – a pokud ho včas neprodáte anebo nebudete mít kliku na to, že jste si vybrali hardware, který se dá skutečně výhodně prodat, tak na konci jeho životnosti bude jeho hodnota prakticky nula. Konec životnosti ale při dnešní kvalitě technologií a jejich výkonu může být až za deset let. Pokud se rozhodnete pro trvalou zápůjčku, přeplatíte původní cenu hardwaru už po několika letech, v případě NZXT už po dvou letech – a pak na tom budete podstatně hůř, než kdybyste si počítač koupili a vlastnili.

Jsou případy, kde dává pronájem smysl, nebo nám alespoň říkají, že to dává smysl. Tím prvním je koncept SaaS (Software as a Service), který nabízí předplatné za průběžně updatovaný software. Idea je jednoduchá: SaaS je výhodný pro uživatele, protože mají k dispozici neustále poslední a udržovanou verzi software – a také pro výrobce, protože SaaS zajišťuje, že aktivně udržují jednom jednu verzi software. Místo toho, aby se patchovaly díry v celé řadě starších verzí softwaru, tak máme jenom tu aktuální – a tím je situace jednodušší.

Členství v softwarovém klubu ale není bez nedostatků. Tak předně – musíte za to neustále platit, a když platit přestanete, ztratíte možnost software používat. Za druhé, SaaS vypadá jako super myšlenka za předpokladu, že poskytovatel služby bude trvale existovat, což nemusí: Může zbankrotovat nebo být odkoupen konkurencí, která nemusí mít zájem udržovat původní produkty. Ono obecně: Pokud se poskytovatel služby rozhodně službu zrušit, tak jste namydlení.

A ano, máme tu problém se zastarávajícími (legacy) systémy, které prostě nejsou schopné držet krok s nejnovější verzí softwaru. Ty se nutně zaseknou na nějaké verzi softwaru, ze které už prostě nejde upgradovat – a tam SaaS nedává žádný smysl. Pokud chcete používat starý software, SaaS není řešení, naopak může být samo součástí problémů – jak asi chápete po oznámení Steamu, že nebude podporovat Windows 7 a Windows 8 na začátku ledna 2024. 

Konec podpory systému nemusí znamenat nedostupnost her, ale postupně se dostáváme „k velké softwarové díře“, kterou vytváří digitální distribuce – a to je obří problém, který zatím přehlížíme, protože jsme v té díře jenom částečně. Apple opakovaně ukázal, že podpora starých systémů jim je zcela buřt, máte být na hraně vývoje, ne někde v hloubce jeho ocasu. U PC nebyl problém instalovat si staré hry na staré systémy, je tam velká komunita, která udržuje emulátory – ale u digitální distribuce to je problém a bude to gigantický problém.