Když software zabíjí dobrý hardware aneb problémy s ovladači | Kapitola 2
Seznam kapitol
Ovladače patří mezi nejdůležitější části softwaru vůbec. Slouží k tomu, aby se váš hardware sbratřil s operačním systémem a všechno to fungovalo dohromady rychle a jednolitě. Kvůli vysokým privilegiím, rychlému vývoji ovladačů a snaze výrobců držet si technologie pod pokličkou je to ale také software asi nejproblémovější.
S tím, jak se posunujeme k modernějším systémům, je řada starších driverů odmítnuta jako nebezpečné. Pokud výrobce neudělal novější verzi driveru anebo jde o zařízení, které nepodporuje žádný známý standard, máte obvykle smůlu. Narazil jsem na několik zcela funkčních rozšiřujících karet i tiskáren, které už nelze použít, protože pro ně neexistuje moderní driver. Tento problém se týká nezřídka výrobců hardware, kteří jsou menší anebo obskurní, případně zaniklí. Pro některé z nich už není možné dohledat vůbec žádný driver. Pokud se v komunitě neobjeví někdo, kdo starý driver jaksi „ohne“, je tu velký problém.
Windows se snaží i drivery samotné izolovat od železa, což působí problémy u mnoha domácích řešení, jako bylo například připojení velmi starých floppy mechanik k moderním PC. Původní řešení pro MSDOS fungovala tak, že se přistupovalo přímo k jednotlivým portům a program emuloval jak signály, tak jejich časování. Dnes se podobná řešení dělají hlavně kolem miniaturních počítačů, jako je Arduino. Tím se fakticky emuluje reálné chování moderních mikrokontrolérů: Windows komunikují s Arduinem příkazy, Arduino pak ovládá přímo železo.
I tak se ale stále setkáváme s bizarnostmi, chybami a bezpečnostními dírami. S nesmírným překvapením jsem například zjistil, že Windows 10 odmítají naběhnout v případě, že je současně osadím grafickými kartami velmi různých generací, jako je Nvidia GTX 260 a 1060. Takováhle kombinace samozřejmě nedává praktický smysl kromě situace, že chcete grafického dědu použít pro připojení dalších monitorů. Jenomže hle – nejde to, driver se při bootu hroutí.
Velmi originální situace nastává u mnoha nových periferií, které mají základní a rozšířenou funkčnost. Tak například Razer je nechvalně známý online ovladači Synapse, kde se nejprve logujete do cloudu, abyste mohli používat svoji vlastní klávesnici a myš. Přiznám se, že poslední věc, kterou od ovladače klávesnice chci, je to, že se bude připojovat k cizímu serveru.
Jasně, všichni výrobci se dušují, že s vašimi daty hambárny nedělají, ale proč to vlastně dělají? Abyste se nalogovali na jiném místě planety a stále měli svoje makra? Co když ale nechcete, aby kdokoliv věděl, jaká máte makra a chcete se spolehnout na to, že si je nahrajete do paměti zařízení? Naštěstí tu máme generické HID drivery, se kterými to jede i bez Synapse a bez připojení na internet.