Když už pařba nebaví, zkuste se projít – ale ve hře. A je to vůbec ještě hra? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Určitě jste už někdy hodili zamýšlenou náplň hry za hlavu a prostě se kochali. Ať už to je hra jako Skyrim, Zaklínač, Horizon Zero Dawn či jiné epické dobrodružství.
Pools je sice mnohem dál, máme svobodu pohybu a pohledu a... a to je vše. Od maniaka se nevyžaduje víc, než aby držel „W“ a jezdil myší po stole. Dá se na tomto přístupu vůbec postavit kvalitní hra? I když, hra nebude to správné pojmenování. V angličtině je pro tento archetyp zavedeno „Walking simulator“, v češtině simulátor chůze, ačkoli si pod tím spíše představíte chodící pás. Říkejme tomu zkráceně „WS“. Čili takový WS bez cíle, stavící pouze na schopnosti autorů navrhnout dostatečně zajímavé lokace, je spíše prezentací fantazie tvůrčího týmu. Můžete navrhnout a vybudovat WS v rovné chodbě a nezaujmete ani svého křečka. Ale precizně vymodelované, všelijak zdravý rozum popírající místnosti s bazény a tobogány, točitými schody, sochami, to udrží zhýčkané fracínky a ctihodné pantány u monitoru i dnes. Takže ano, máme-li kvalitně vymyšlené a designované brouzdaliště, máme vyhráno. Ovšem jak u koho. Mám za to, že ne každý si Pools a podobné hry dokáže ocenit a vychutnat. Řekl bych, že to vyžaduje jisté uvolnění a hráč musí přistoupit na to, že nebude co půl minuty dávat hedku a lootit bednu. Jen pak může takový WS fungovat.
A pokud to volnomyšlenkářského taviče udrží přikovaného u monitoru a zároveň je nutné, aby se aktivně podílel na posunu „děje“ (i když tam není), zřejmě bychom mohli takový WS prohlásit za hru stejně jako třeba Zaklínače. Pools je případem, kdy WS je osekán na naprosté minimum, skutečně jde jen o chůzi lokacemi. A přesto dokáže gradovat a nutit hráče pokračovat, protože ho zajímá, jak úchylná (v dobrém slova smyslu) bude další úroveň. Naproti tomu leckterá ambicióznější hra začne nudit po půl hodině, i když je nacpaná aktivitou jako krocan nitroglycerinem. Samozřejmě v Pools jsou levely o to kratší a je jich málo. Autoři byli natolik vnímaví, že prozkoumat level trvá 10-20 minut a celkem je jich 6. To je tak akorát, abychom se pokochali, duševně si odfrkli a nezačali se znuděně dívat na hodiny a škrábat se na prde– hýždi.
Hraní Pools mě přivedlo k zamyšlení nad tím, že po marném hledání starých, nových, vzkříšených (a tak dále) her a zkoušení kde čeho, jsem nakonec spokojeně strávil čas u titulu, kde o nic nejde, pouze v klidu špacírovat a obdivovat úchvatný virtuální svět. Tak si říkám, že abych se pobavil, tak už třeba nepotřebuju pořád jen vraždit zombíky, plnit desítky úkolů na jedno brdo (dojdi, přines, zabij, zachraň), stavět základny a vařit odvary z králičích bobků. Třeba mi bude stačit skromnější cíl, prostě jen zírat, odpočinout si, podle svého tempa se ploužit a možná někdy dojít na konec. Tím se pochopitelně nevylučují jiné žánry, spíš se sem dá naroubovat ono známé „méně je někdy více“.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
