Mark III: army casemod z našich končin | Kapitola 3
Seznam kapitol
Věříme, že počítač může být umění. Proto jsme vytvořili Mark III. Jako skupinka nadšenců se do casemoddingu pořád dostáváme, něco vylepšujeme a učíme se. Tentokrát nám projevili důvěru z Bitspower, Aorus, WD a FSP. Chtěli jsme udělat něco dospělého, vojenského, ale malého. Podívejte se do zákulisí, jak to probíhalo a co vzniklo.
Vodní chlazení a jeho úpravy
Jednou z nejlepších zpráv, kterou jsme při práci na tomto projektu dostali, bylo, že jej podpoří i Bitspower, takřka legendární výrobce vodního chlazení. Nepřekvapivě je tedy vodní okruh komplet od Bitspower (až na jednu věc, kdo ji odhalí, dostane sušenku).
Oproti předchozímu malému projektu jsme dali šanci měkkým trubkám. Z části kvůli míň uhlazenému a drsnějšímu vzhledu použitých matných černých trubic a taky proto, že jsme byli okouzleni z minulého projektu tím, co s nimi jde vytvořit i přes obecné mínění, že pevné trubice z PETG / Acrylic jsou nejhezčí volbou. Co se týče bloku na procesor, lákavé bylo přebarvení (viz další kapitola). Zajímavou volbou byl radiátor. Teda, sám je docela obyčejná a příliš malá dvěstěčtyřicítka, ale jeho umístění a způsob připojení ke zbytku okruhu vypadá zajímavě. Co myslíte? Líbí?
Abychom jej mohli připojit, museli jsme trubice vyvést trubice skrz skříň. Zmiňuji to hlavně kvůli použitým průchodkám, které jsou docela obyčejné, ale moc často se nevidí a dokážou elegantně pomoct.
Poslední součástí, kterou jsem schválně nechal na konec, je blok na grafiku. Ona totiž ta RX 480 v edici Gaming G1 nemá referenční PCB a blok pro RX480 je jak jinak než jenom pro referenční tišťák. Risknout to, že bude referenční blok pasovat na nereferenční PCB (když to teď píšu, tak to fakt zní jako ptákovina) nebo upravit originální chladič a vodou chladit jenom procesor? Možná jste si už všimli, že nakonec je vodou chlazená i grafika, takže si asi říkáte, že jsme měli z pekla štěstí a fakt to sedělo. Ne, nesedělo.
Předem se omlouvám všem zkušeným moderům a strojařům v komentářích, ale fakt jsme se nechtěli vzdát a asi jsme trochu praštění. Když originální blok neseděl, tak jsme jej spolu s vodním blokem „odborně a pečlivě prozkoumali“ a zjistili jsme, že jediné, co překáží, jsou podpěry u části pod napájecím osmipinem (pohoda) a celý chladič VRM je příliš úzký a nízký (a sakra). Opět nás to nezastavilo, vzali jsme Dremel a dali se do práce. Plastové podpěry byly pohoda a měď jde taky pěkně. Po prvním zbroušení VRM chladiče jsme už měli vítězství na dosah, ale pořád to nestačilo a průšvih byl na světě. Samozřejmě jsme si nezkontrolovali, jak hluboko můžeme jít (a když nás to napadlo, tak jsme to radši neměřili...). Jo je tam díra. Prořezali jsme to naskrz.
Ale dokud nám nevybuchne dílna, tak pokračujeme. Jak vyřešit díru v bloku? Možnost A – utěsnit a modlit se (nepřipadá v úvahu, stejně by to takhle nesedělo). Možnost B – rozpůlit blok na dvě části, zatěsnit a vytvořit nový průtokový kanál. Možnost C – všechny ostatní rozumné nápady. Ano, rozhodli jsme se pro béčko, aspoň to tam bude pěkně sedět.
Když to zkrátím, dělali jsme i další zajímavé věci – nadbytečné díry jsme zatěsnili špunty z plexi, zakáplo se to chloridem, z vnější strany je tam zase silikonem přilepená hliníková destička a celé je to stažené šrouby. Potom ještě bylo třeba vyřezat ten nový průtokový kanál. No zkrátka, vypadá to, že to funguje. V jedné z dalších kapitol to i otestujeme, jak to chladí.
Samotné sestavení okruhu je, zejména při použití měkkých trubek, docela snadné. Ostatně když člověk trochu ví, co dělá, používá správné koncovky, trubice a opravdu mu to těsní, samotný provoz vodou chlazeného počítače už není nic adrenalinového.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
