Monitory s vysokým rozlišením: Proč už je u PC dávno nemáme? | Kapitola 5
Seznam kapitol
Rozlišení 4K se začíná drát do domácností, 1600p a 1440p je k dostání už několik let, nyní se objevuje i ve špičkových telefonech. Jak je tedy možné, že přední výrobci dodávají notebooky i stolní LCD s rozlišením 1366×768 bodů? Může za to cena? Vězí za tím zpětná kompatibilita? Nebo je to úplně jinak?
První rozdíl mezi mobilem a stolním počítačem z tohoto pohledu je způsob propojení LCD a grafického výstupu. Zatímco mobil to řeší velmi krátkým plochým kabelem (nebo i přímým propojením), u počítače je potřeba několikametrový kabel. Ten není navíc šitý na míru konkrétnímu zařízení, musí být do jisté míry univerzální. Pak přijde ke slovu typ kabelu, koncovek a jeho přenosový protokol. Nenáme jeden standard ale hned několik, od VGA, přes DVI až po HDMI nebo DP. Ty navíc podléhají vývoji, takže u každého je několik standardizovaných verzí.
Kabely nás brzdí!
Kde to tedy vázne? Prvním problémem je přenos dat. Pokud chceme plnit obrazovku daty na 60 Hz při vysokém rozlišení (například 1440p), tak musíme zajistit dostatečnou datovou propustnost – 2560px×1440px×60Hz×24bitů představuje přes pět miliard signálů za vteřinu. Z tohoto pohledu je celkem věda doravit objemný signál z grafické karty až na monitor.
Druhý problém, který je úzce spojený s objemy dat a vysokými frekvencemi, je rušení. Zatímco vedení signálů je v mobilním telefonu velmi krátké, na kabelu z PC se rušení projeví mnohem více. Proto jsou také délky kabeluů do značné míry omezeny a pokud chcete nějaký delší, tak zaplatíte za vodiče s větším průřezem (u DVI například 28 AWG vs. 24 AWG).
Vadí nám vadný bod na Retině?
Problémy nejsou ale jen s připojením, ale i s samotnou výrobou panelu. S vysokým rozlišením dramaticky roste celkový počet bodů na obrazovce (z FHD na UHD je to 4×) a to znamená mnohem vyšší nároky na přesnost výroby. Jinými slovy, šance, že bude na 4K panelu mrtvý nebo jinak poškozený bod, je mnohem, mnohem vyšší než u nějakého HD panelu. Na druhou stranu, pokud dosáhneme úrovně Retina, tak jeden vadný bod přehlédneme.
Každopádně komplikace při výrobě jednolitého panelu s velmi vysokým rozlišením můžou být vyřešeny pospojováním několika normálních panelů. Tento trik se používá u několika UHD panelů, které jsou nyní na trhu. Jejich další vlastností je také to, že jsou připojeny dvěma kabely a i třeba G-Sync je potřeba dvakrát.
A co výpočetní výkon a hráči?
Výkonnová omezení rozlišení je také ve své podstatě hardwarovým limitem, nicméně má svá specifika. Nelze očekávat, že budeme rychle zvyšovat rozlišení LCD panelů, když výkon grafických karet často stěží stačí na standardní FHD a 4K by byl pro většinu karet přechod z rozumně plynulého vykreslování na „slideshow“.
Nabízí se, že toto je jen problém náročných her, ale nenní tomu tak. Drtivá většina PC má slabé grafické karty, často na úrovni integrovaných řešení. Pro takovou konfiguraci je panel s vysokým rozlišením problém snad i pro vykreslení plochy Windows s efekty, nemluvě o nějakých současných hrách nebo jiných 3D aplikacích.
Mentalita hráčů počítačových her je také brzdou nasazení UHD nebo 4K. Ačkoli existuje skupina nadšenců pro nové technologie, vysoká rozlišení a kvalitní panely, tak zde stále dominuje obrovský zástup lidí, kteří hry preferují v nižším rozlišení ať už je to z důvodu přehlednosti, vyšší snímkové frekvence, nebo prostě mají jen malý monitor. Pokud byste dnes vydali herní monitor s rozlišením 1366×768 a obnovovací frekvencí kolem 180 Hz (šířka přenosového pásma i technologie panelu by to dovolily) tak byste zaujali velký počet hráčů a pravděpodobně by se takové obrazovky prodávaly lépe než 120Hz FHD panely. Tato představa je děsivá, ale odráží současné rozpoložení herní scény.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
