Nejprodávanější herní počítač: trnitá cesta k úspěchu Commodore C64 | Kapitola 4
Seznam kapitol
Ohromující schopnosti a 64 kB RAM za neskutečnou cenu. Když se jeden z nejslavnějších osmibitových herních počítačů dostal v roce 1982 do prodeje, konkurentům pořádně zatopil. Díky obrovské popularitě se Commodore 64 vyráběl až do roku 1994, kdy se ještě statečně držel i vedle mnohem vyspělejších strojů.
Charpentier a Yannes ovšem narazili na zcela nový problém. Najednou nebyli potřeba. Respektive, byli, ovšem už neměli tu volnost, jakou si předtím užívali. Představy Tramiela o dalším vývoji se zcela rozcházely s jejich.
Charpentier chtěl dále pokračovat v evoluci C64. Následníka provizorně pojmenoval C80 a chtěl vytvořit nový grafický čip VIC-III, který by zachovával zpětnou kompatibilitu, ale navíc zvládl i textový režim s 80 znaky na řádek, měl schopnost zobrazovat sprity s variabilní velikosti, prostě znamenal by krok kupředu. Samozřejmostí měla být vysokorychlostní disketová jednotka, no a pokud možno 256 kB RAM. Pochopitelně, že takový počítač by byl dražší než C64, ovšem na jaře 1982 přišel nový Apple IIe, který uměl oněch 80 znaků, takže C64 za ním zaostával. Charpentier chápal svůj C80 jako evoluci, která pro Apple opět bude představovat problém.
Jenže Jack Tramiel s úspěchem VIC-20 a přicházejícím megaúspěchem C64 už nehodlal soupeřit s Applem. Stále ještě sice sázel na vývoj počítačů řad P a B, ale jejich priorita už výrazně klesla. Daleko více jej trápilo, že daleko za velkou louží vznikl Sinclair ZX Spectrum, tedy barevný počítač, který byl levnější než C64. Tramiel měl pocit, že právě tomuto je třeba konkurovat.
Tramiel zároveň udělal velkou chybu. Nejen, že svým vývojářům nedal za vývoj C64 žádnou odměnu, ale dokonce jim zmrazil platy. Vysvětlení bylo neuvěřitelné – pokud by se platy zvedly, znamenalo by to horší profit pro firmu, a tedy snížení cen akcií. To byla pro Yannese poslední kapka.
Jednoho dne na konci srpna 1982 za ním přišel Charpentier. „Mám pro tebe dvě zprávy, jednu špatnou, jednu dobrou. Špatná je, že nám zmrazili platy. Dobrá, že plánuji založit novou firmu. Jdeš se mnou?“
Šel. S ním i Charles Winterble, jedině Robert Russel se nakonec rozhodl zůstat. Plánovali totiž zajímavý produkt pro Atari – do slotu na cartridge u konzoly VCS by se vložila jejich speciální, která by umožnila připojení klávesnice a obsahovala Basic. Tím by se VCS změnila v jednoduchý počítač. Russel měl ale pocit, že to je úkol spíše pro tvůrce hardware, zatímco on byl především programátor. Jeho tedy nepotřebovali.
Tento odchod klíčových inženýrů znamenal pro Commodore pohromu. Najednou nebyl nikdo, kdo by opravdu rozuměl detailům VIC-II či SIDu. Nebyl tu nikdo, kdo by mohl tyto čipy vylepšit na novou úroveň. Tramiel byl samozřejmě naštvaný a ihned své bývalé podřízené zažaloval pro krádež intelektuálního vlastnictví. Stejně jako kdysi Chucka Peddla. Nic z toho sice nebylo, ale alespoň si vylil zlost. Commodore C64 byl na nejlepší cestě k obrovskému úspěchu. Ale právě na začátku této cesty přišla firma Commodore o to nejlepší, co měla. A kromě toho, Jack Tramiel jako by ztratil šťastnou ruku. Firma se vrhla do vývoje produktů, které ji přivedly na okraj propasti. Ovšem to už je úplně jiný příběh.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
