nejvetsi-prehmaty-v-nedavne-minulosti-firem-amd-a-intel
Hardware Článek Největší přehmaty v nedávné minulosti firem AMD a Intel

Největší přehmaty v nedávné minulosti firem AMD a Intel | Kapitola 4

Kwolek Jirka

Kwolek Jirka

11. 12. 2007 01:00 76

Seznam kapitol

1. 1999 - 2001: AMD má vizi 2. 1999 - 2005: tápající Intel 3. Hříchy AMD 4. Hříchy Intelu

Nebudu předstírat, že tento článek je zcela objektivní. Naopak, je subjektivní, a jiný ani být nemůže - která velká firma by sama uznala, že ve své minulosti udělala nějaké chyby? Ve velkém byznysu žádná! To však neznamená, že v nedávné minulosti firem Intel a AMD se nelze najít více či méně závažné chyby a přehmaty. Ty, o kterých si myslíme, že měly pro obě firmy nejfatálnější důsledky, uvádíme v tomto článku...

Reklama

V období, kdy AMD zdokonalovalo svou architekturu K8, byl každý krok Intelu sledován s napětím a vysokým očekáváním. To co v tomto období u Intelu nezvládali inženýři, vyřešilo většinou (občas hůře, občas lépe) jeho marketingové oddělení - pouze díky němu se prodávaly Pentia 4 s jádrem Prescott v docela přijatelném množství. V tomto období působila firma Intel jako obrovský, neuvěřitelně setrvačný tanker směřující vstříc nejisté budoucnosti architektury NetBurst a mnoho odborníků považovalo toto chování za předzvěst konce éry Intelu.

Nic však nebylo tak daleko od pravdy, jako možnost krachu Intelu - akcionáři a správní rada zachytili nevhodný kurs a rozhodli se vyměnit muže za kormidlem. Po nástupu Otteliniho se Intel zbavil nálepky "nemluvte nám do toho, sami víme nejlépe, jak se dělají procesory" a v poměrně krátké době vyměnil nepříliš perspektivní tanker "NetBurst" za mnohem lehčí bitevník - vsadil na procesory řady Conroe známé jako Core 2 Duo a Core 2 Quad. Proto se nedivte, že největší omyly byly učiněné ve vzdálenější minulosti, v současné době se Intel o svou budoucnost nemusí příliš obávat.

1. přešlap Intelu - architektura NetBurst

V této situaci je evidentní, že prvním a největším omylem Intelu bude podle našeho názoru, sázka na architekturu NetBurst a veeeeeelmiiiii dlooouuuhé setrvání v tomto přesvědčení.

V roce 2000 byla firma Intel doslova posedlá v Gigahertzovými válkami. Představitele Intelu měli v živé paměti, jak jim firma AMD vyfoukla prvenství v překročení frekvence 1GHz doslova před nosem. Proto byl do vývojového oddělení poslán příkaz, že se nový procesor musí objevit stůj co stůj a navíc že musí být optimalizovaný pro dosahování vysokých frekvencí. Jak znělo zadání, takový byl i výsledek - na svět přišlo první Pentium 4 navržené podle zásad zcela nové architektury NetBurst, která měla své silné stránky ukázat až při velmi vysokých frekvencích.

Největší přehmaty v nedávné minulosti firem AMD a Intel
i Zdroj: PCTuning.cz

Vitální části procesoru, jako například výpočetní pipeline, byly optimalizované tak, aby byly schopné škálovat až k hranici 10GHz pracovní frekvence! Intel prostě a jednoduše vsadil na méně propracovaný, avšak vysokootáčkový motor. Plán zněl porážet konkurenta výše taktovanými procesory - koho by v této situaci zajímalo, že procesory AMD jsou na stejném taktu výkonnější. Nižší výkon při stejné frekvenci (jako Pentium III nebo Athlon) skutečně není chybou tohoto procesoru - procesory NetBurst tak prostě byly navržené (je to jejich vlastnost):

Největší přehmaty v nedávné minulosti firem AMD a Intel
i Zdroj: PCTuning.cz

V praxi všem procesorům NetBurst, ač frekvenčně svou konkurenci skutečně porážely (důkazem může být i náš článek: Nový Celeron D na 4.5GHz - Velociraptor Intelu?), vystavila "stopku" až vysoká spotřeba a k němu se vážící generované teplo. Vývoj ukázal, že uživatelé netouží po výkonných procesorech - přímotopech, ale po elegantnějším řešení. Ve finále, po dlouhém trápení končícím v roce 2006, firma Intel během velmi krátké doby platformu NetBurst zcela opustila a přešla na procesory řady Core / Core 2 Duo / Core 2 Quad...

2. Itanium - požírač peněz a času

Málo se o tom ví, ale Intel (společně s dalšími firmami v čele s HP) dokázal v létech 1998 až 2001 na vývoji 64bitových serverových procesorů Itanium (kódové jméno Merced) udělat tak obrovský "zásek", že si to snad dokáží představit pouze naši "státo-hospodáří".

Vývoj tohoto procesoru stal několik miliard dolarů a ani příslib vložení dalších 10 000 000 000 USD v roce 2006 do vývoje komponent, software a propagace platformy k rozšíření Itania nepomohlo (jak jinak, když se tak dobře prodávají řešení založené na x86-64). Počáteční odhadované objemy prodeje se naplnily jen z... 5% (ano analytická společnost IDC se spletla o 95%!) a Itanium bylo nazváno "nejpomaleji prodávaným čipem v dějinách".

Největší přehmaty v nedávné minulosti firem AMD a Intel
i Zdroj: PCTuning.cz

Alianci kolem Itania nakonec opustil Dell, Microsoft, IBM... a některé firmy (například Silicon Graphics) se kvůli neúspěchu této platformy pomalu potápí. Nynější status quo vypadá na: "poslední zhasne světlo".

Celý (stále existující) projekt má v zákulisí IT už dlouho přezdívku "Itanic" - což je paralela k jednomu nejmenovanému gigantickému parníku s pohnutým osudem (i na jeho palubě hrála kapela, když šel ke dnu)...

3. paměti Rambus - sázka na špatného koně

V roce 2000, kdy bylo evidentně jasné, že paměti SDRAM na zásobování v té době připravovaného Pentia 4 nestačí, vsadila firma Intel na nápad malé americké technologické firmy Rambus a její paměti RDRAM.

Největší přehmaty v nedávné minulosti firem AMD a Intel
i Zdroj: PCTuning.cz

Narozdíl od paměťových modulů SDRAM, popřípadě jejích nových variací DDRx, které jsou 64 bitové, jsou jednotlivé paměťové moduly RDRAM pouze 16 bitové (popřípadě 32 bitové u dvoukanálových modulů), avšak přenos dat se děje sériovým způsobem:

Největší přehmaty v nedávné minulosti firem AMD a Intel
i Zdroj: PCTuning.cz

Paměti RDRAM v době jejich největšího rozšíření (v létech 2001 - 2003) obvykle pracovaly na vyšší frekvenci než SDRAM nebo DDR SDRAM a proto dosahovaly vyšší maximální přenosové rychlosti. Jejich nevýhodou byla náročnější výroba a z toho plynoucí vysoká cena.

AMD v té době vsadila na levnější paměti DDR a první bitvu o nový standard paměti vyhrála. Intel musel, ač nerad, svou strategii změnit a taky přejít na paměti DDR (Pentium 4 v roce 2001 bylo výkonnější na "cizím" chipsetu SiS 645 s podporou DDR než na vlastním Intel 850 s Rambusy).

4. VIIV: "Centrino" pro domácí počítače neuspělo

VIIV (čtu "vájv") byl pokus marketingově prosadit certifikovanou počítačovou platformu postavenou na produktech Intelu, která by byla určena pro stavbu multimediálních domácích počítačů (HTPC). VIIV sestávala z kombinace schválených typů procesoru, odpovídajících čipových sad a síťových karet (vše pochopitelně od Intelu) ve spojení s odpovídajícím softwarem (dosud jen Microsoft Windows XP MCE a Windows Vista, na začátku byl slíbený i upravený Linux).

Největší přehmaty v nedávné minulosti firem AMD a Intel
i Zdroj: PCTuning.cz

Na první pohled lákavou myšlenku vytvořit hardwarově jednotný a kompaktní multimediální "PC-playstation", pro který se budou snadno psát programy přímo "na tělo", zakalil striktní požadavek na HW komponenty výhradně "Made by Intel". Zatímco u notebookového Centrina, u kterého je požadavkem certifikace vybraný procesor + čipová sada + WiFi, se tento tah Intelu povedl (efektivní spolupráce komponent má zde své opodstatnění), s VIIV u běžných (tzv. desktopových) počítačů Intel prakticky neuspěl - nakupujícím bylo jedno, jestli je výrobek kompatibilní s VIIV nebo nikoliv.

Většina miliónů USD vložených do propagace toho programu (a také do certifikace "vPro" pro firemní prostředí) byla fakticky promarněná.

5. Pentia 4 do notebooků

V létech 2002 - 2003 nabízel Intel v noteboocích mírně upravené varianty svého (energeticky velmi náročného) procesoru Pentium 4.

Mobilní Pentia 4 (a tehdejší mobilní Celerony), které za názvem neměly "-M" byly prakticky běžnými desktopovými procesory řady Pentium 4, které byly přizpůsobené pro práci v mobilních zařízeních (jen díky technologii SpeedStep tyto procesory dokázaly zpomalovat - v šetřícím režimu běžely typicky na 1.6GHz).

Kvůli podpoře "rychlejší" sběrnice 533MHz a možným vysokým pracovním frekvencím (až 3.06GHz, napájecí napětí leželo v rozsahu 1.2 - 1.55V) byly tyto procesory předurčeny především pro práci v režimu, kdy těmito procesory vybavené notebooky připojené k... elektrické síti.

Největší přehmaty v nedávné minulosti firem AMD a Intel
i Zdroj: PCTuning.cz

S energii baterii zacházeli poněkud šetrněji jejich nástupci - mobilní Pentia 4-M, které byly vybrané z ohledem na schopnost práce s nižším napájecím napětím (Vcc bylo 1.2 - 1.3V) a SpeedStep byl upraven tak, aby v šetřícím režimu běžely na frekvenci 1.2GHz.

V obou případech bylo nasazení Pentia 4 do notebooků chybou a Intel ji napravil až uvedením  procesorů Pentium M založených na jádře Banias, po kterých následoval Dothan - a tyto procesory se posléze staly základem procesorů řady Core, které AMD dnes tolik trápí...

Závěr

Když se podíváme do minulosti zjistíme, že firma Intel "ustála" neuvěřitelné situace. V roce 2000 vsadila na Pentia 4 a paměti RDRAM, v noteboocích používala sice kvalitní Pentia III-M, ty však začala nahrazovat mobilními Pentii 4. Část vydělaných peněz pak pohlcoval vývoj procesoru Itanium. V této situaci není divu, že firma AMD, kdysi 10% hráč na poli procesorů pro PC, se (zčásti) chopila nabízené příležitosti a začala pro sebe ukrajovat čím dál větší krajíc.

Pouze kvalitní marketing, vysoká prestiž a zásoba peněz, uchránila Intel od zásadních problémů. A podle zásady "co tě nezabije, to Tě posílí" se Intel vrátil na scénu silnější a akčnější, než kdy před tím. Začal mobilními čipy a procesory - platformou Centrino (tuto oblast na začátku AMD silně podcenila) a postupně dobýval ztracená území. Procesory rodiny Core dokázaly proměnit kdysi slabé stránky Intelu ve své přednosti - dokáží být na dané frekvenci výkonnější a úspornější než konkurenční Athlony 64, přičemž spotřebují méně energie. Přetaktovací potenciál je obrovský a základní desky osazené firemními čipsety (například P31) jsou relativně levné a přitom spolehlivé a výkonné.

Stejným cyklem by mohla nyní projít i firma AMD - k tomu mají veškeré předpoklady (jistě dobře ví, kde v minulosti dělali chyby - příkladem může být představena platforma Spider), kromě toho velmi podstatného - v pokladně chybí dostatek hotovosti. Kvůli tomuto faktu nemusí být výsledek stejný, jako v případě Intelu.

A jaké z toho plyne ponaučení? I ten nejlepší dělá chyby, ty jsou totiž součástí přirozeného vývoje - důležité je včas je rozpoznat, minimalizovat jejich dopady a nedopustit, aby se v budoucnu opakovaly. Navíc, poučit se můžete nejen z vlastních, ale i z chyb těch druhých...

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama