Nemírný pokrok v mezích levných komponent | Kapitola 2
Seznam kapitol
Máte ještě někde v koutě starý počítač nebo notebook a nevíte co s ním? Jeho výkon už dneska nestojí nejspíš za nic, upgrade v podstatě nepřipadá v úvahu, ale přitom zase pořád ještě funguje. Možná se to nezdá, ale dědeček ještě nemusí rovnou do šrotu. Úvaha o tom, jak relativní je výpočetní výkon počítačů.
Nemyslím,
že vše by bylo jenom o penězích, jak se
snaží argumentovat ti, kteří tvrdí, že netbooky jsou důsledkem
iniciativy OLPC a případně dodávají, že za prodeje netbooků může krize,
takže lidi nemají na normální laptopy. Pokud sledujete nové typy, jistě
jste si všimli trendu, kdy netbooky poněkud tuční od 7“ směrem ke 12“.
Netbook o 12“ je sice větší a těžší, ale nepotřebujete pro čtení z jeho
obrazovky brýle jak pro profesora Farnswortha a dobře se s ním pracuje
– obrazovka netrpí žádnými kompromisy, na stroj se vejdou všechny
podstatné klávesy a skutečně se do nich trefíte i prsty normálních
fyziologických rozměrů. Nové netbooky jsou výkonnější, lépe vybavené, v
mnoha směrech jsou konzervativnější než původní Asus EEE – a taky jsou
dražší. Lidem to ale, zdá se, až tak nevadí. Tak a tak – kde kdo by
chtěl rozumný notebook se slušnou výdrží na baterie (a současných 10
hodin u nejlepších modelů opravdu velice solidních je), jenom jim
přišlo krapet hloupé za to platit šedesát či sedmdesát tisíc, na co by
přišlo Sony Vaio řady TX a nebo překrásné, ale opravdu kapku drahé malé
Toshiby. Nové netbooky jsou totiž stejný typ strojů, dokonce s víceméně
stejnými rozměry, jenom za přijatelné peníze. Není to úspěch
marketingu, ale vývoje mainstreamových komponent.
Ohromující výkon moderního hardware dovoluje rozvoj dalších
„revolučních“ konceptů, jako je virtualizace. Můžeme se na ni dívat
jako na fenomenální myšlenku, zjednodušující správu a údržbu serverů,
ale taky třeba jako na odpadní produkt obrovského výkonu serverů, který
nelze normálními způsoby využít, takže v rámci optimalizace efektivity
prostě necháme jet několik méně výkonných virtuálních serverů na jednom
výkonném fyzickém hardware. Opravdu, pro většinu normálně napsaných
aplikací je moderní hardware až nesmyslně výkonný. Dnes najdete
dvoujádrový procesor i v nejlevnějších počítačích za 7000 Kč a quadcore
jsem viděl v sestavě za o něco málo více než 10.000 Kč. Pro psaní ve
Wordu je to obscénní nadbytek výkonu, opravdu! Tento obrovský nadbytek
výkonu vede počítačové vizonáře-filozofy k ohromujícím ideám, jako
například že „výpočetní výkon je dnes komoditou“ a zabývají se nápady
jako centrálními servery, které on-demand poskytují výpočetní výkon
coby placenou službu. Ano, každý normální člověk se zamyslí
nad tím, kdo by platil za výpočetní výkon, když je vzhledem k
propadajícím se cenám a stále rostoucímu výkonu mainstreamových
procesorů výpočetní výkon v podstatě zbytný, ale budiž. Počítačoví
vizionáři-filozofové jsou velmi zvláštní lidé, s kamenným výrazem nám
tvrdí, že Twitter nahradí klasická média, protože rychle šířené drby
jsou patrně důležitější než ověřené informace, přesvědčují nás, že za
pět let se všechny počítače budou ovládat hlasem a podobné nesmysly – a
dělají to se stejně přesvědčeným výrazem, s jakým nám kolem roku 2000
sugerovali, že TabletPC je budoucností počítačů a nebo že tištěné knihy
nepřežijí rok 2010.
Vize létají sem a tam a kde kdo je falešným prorokem – mě ale přijde
opravdu velice zvláštní, jak málo pozornosti se při oné kázací extázi
se věnuje právě mainstreamovým komponentám. Levné procesory a grafické
karty občas zajímají přetaktovávače, protože nabízí potenciálně vysoký
výkon za velmi rozumné peníze – proč ale nikdo nepřemýšlí nad tím, jak
ohromný výkon nabízí i bez přetaktování? Pokud si přestanete třídit
ceníky směrem od výkonnějších komponent k těm „nezajímavým levným“, ale
zkusíte to naopak, budete velice překvapeni, jak masivní výkon a
ohromující vlastnosti získáte za pár peněz. Všimli jste si, jak jsou
levné LCD monitory? Jak málo stojí terabytové disky? Jak výkonné mohou
být „entry“ grafické karty? Jak úžasně levně dnes můžete upgradovat
paměti za hranici 4 GB?
Skutečné zázraky se dějí právě zde, v levném a konzumním sektoru.
Osobně jsem velice rád – je báječné, že dnes si můžu vybírat mezi ne
jedním levným strojem, ale regálem plným netbooků, levných notebooků a
počítačů a vím, že pokud bude třeba, můžu si výkonný a plně použitelný
stroj koupit, aniž bych si musel brát půjčku a splácet ji půl roku. Je
to fantastické – a dostupnost levných strojů stahuje i ceny repasů, což
je opravdu báječné. Sice jsem si vybral repas „pravého“ notebooku, ale
nepochybuji, že kdyby zde levné stroje nebyly, vyšel by i on klidně na
dvojnásobek. Žijeme opravdu ve skvělé době!