Ničí absence levných grafik hraní na PC? | Kapitola 2

Ono to dává smysl: Velké stolní PC klasické koncepce nelze vyrobit tak levně jako malý notebook. Všechny komponenty pro notebook lze naskládat na plošný spoj menší než grafická karta a vejde se to do dva tři centimetry tlustého těla.

Když máte jen dvacet tisíc, pořídíte si herní grafiku a s ní i základ pro herní PC (bratru dalších třináct čtrnáct tisíc), monitor (tři až deset tisíc) a periferie – anebo notebook, který za dvacet tisíc obsahuje všechno vevnitř, je kompaktní a dá se snadno uložit a přenášet? Popravdě – když máte omezený rozpočet (a v dnešní době má kde kdo hodně omezený rozpočet), dává takový notebook smysl.

Dává tedy smysl kde komu, ale mě moc tedy ne. Víte, jedna věc jsou vyfajnované notebooky s technologiemi MaxQ a dalšími vychytávkami za skoro sto litrů, ale to je specialita pro náročné. Levné notebooky s herními čipy, tedy ty opravdu levné, bývají stavěné právě kolem grafického čipu, a tak nějak se šetří na všem ostatním, od konstrukce přes materiály až po chlazení. 

Výsledkem může být docela pekelný stroj s bídnou klávesnicí, která se při psaní, a zvláště při hraní prohýbá, kterou navíc prohřívá 40 a více stupňů od divoce bušícího GPU – a ten je tedy kapitola sama pro sebe. Aby se ušetřilo na chladičích, používají se vysokootáčkové ventilátory, které jednak vydávají kvílející zvuk připomínající vypjatou situaci na palubě letadlové lodi – a navíc na výstupu běžně naměříte vzduch s teplotou 60 °C a vyšší. V zimním čase to možná přijde vhod, ale pokud výstup míří nešťastným směrem, třeba do boku, tam, kde máte ruku, opéká vám hraní vaši nebohou tkáň jako sele na rožni. 

I jal jsem se Adamovi rozporovati myšlenku hraní na levných noteboocích a vysvětloval jsem mu, že se na něčem takovém dá hrát jen ryze teoreticky. „Jak na tom chceš hrát celý večer?“ mudroval jsem – a pak jsem byl poučen, že TAKHLE dnes většina hráčů nehraje. Většina hráčů netráví čas hraním her, u kterých vytvrdnou nad jednou misí či mapou přes noc, ale když mají večer čas, pustí si na chvíli nějaké MMO. Dnes jsou nejpopulárnější hry jako Couter Strike, PUBG, DOTA, Call of Duty, GTA anebo Lost Ark. Svedou pár bitev, což vydá tak na dvě tři hodiny denně, a to ani při nepříliš šťastné konstrukci levných herních notebooků není problém.

V tu chvíli mi došlo, jak odlišně vidím PC herní svět já a jak mainstream. Mainstream se orientuje na relativně rychlou akci, já hraju většinou strategie. Ty buď nehrajete vůbec anebo hodně dlouho: Klasika byla série Battlegrounds od Talonů, kde jedna hra zabrala běžně dva až tři dny reálného času. I dnes strategie jako Transport Fever 2 i na malých mapách zaberou celou noc – a je běžné, že tu samou mapu hrajete opakovaně od začátku, protože když po několika hodinách zjistíte, že jste udělali na začátku strategickou chybu, je obvykle příliš pracné ji opravovat.