Ničí absence levných grafik hraní na PC? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Zajímavá věc: Levné grafiky nejsou. Tedy: Ony jsou, ale ceny se jaksi posunuly, takže to, co bychom označili za „minimum“, se prodává mezi pěti a deseti tisíci – a to, co jsme kdysi považovali za optimální střed, už stojí dvacet tisíc. Proč nejsou levné karty a jaký dopad to bude mít na hraní na PC?
Tenhle typ her s vyššími nároky se ale na hučícím a horký vzduch funícím udělátku hrát nedá. Prostě nedá. Typicky taky narážím na to, že 3D strategie vyžadují relativně slušný výkon grafiky a taky velkou paměť, jinak se vám opravdu nebude dobře zoomovat a pohybovat mapou. Tenhle typ her se na opravdu nevýkonné grafiky adaptuje docela špatně: Zatímco u koridorovek může hra vědět, co se bude načítat, u strategií engine opravdu netuší, co uděláte vzápětí, takže se optimalizovat moc nedá. PC hraní je pro mě přesně tohle: Dlouhé seance, které vyžadují klid, pohodlí – a které na konzolích nenajdete, protože se podobné věci pro konzole obvykle nedělají.
Většina lidí to má ale jinak. U nich představují konzole významný faktor: Za cenu grafiky střední třídy si můžou pořídit například PlayStation 5: Za nemilých skoro 18 tisíc, ale jde to a v ceně jsou dvě hry. Xbox Series X je momentálně špatně dostupný, pro nenáročné tu je Xbox Series S za šest a půl. Pokud potřebujete šetřit, a přitom chcete hrát, je Xbox Series S patrně tou nejrozumnější volbou – za ty peníze neseženete ani služnou základní grafiku.
A tady je problém, který přichází s vysokými cenami PC grafik: Pokud nemáte peníze, patrně sáhnete po konzoli. Anebo sáhnete po laptopu s integrovanou grafikou anebo něčím základním, jako je RTX 3050 – a budete na tom hrát věci, které se v podstatě dají hrát i na konzolích. Je to logická volba.
Opravdu špičkové PC hraní bylo vždy tažené nejvýkonnějšími grafikami. Ty nám dnes nabízejí ray tracing a DLSS, ale jen na těch dražších modelech, o kterých budou uvažovat jenom ti, kteří na ně mají. PC hraní bylo vždy tažené tím, že pro PC vycházely hry na absolutní výkonové hraně, které žádaly stále více paměti a stále rychlejší komponenty. To bylo trochu mrzuté, ale cena grafik obvykle nepředstavovala „větší polovinu ceny PC“, takže se grafika tak nějak vytratila v nadupaném systému plném rozšiřujících karet, disků a mechanik a mimo práce se hrálo.
Dnes je situace diametrálně jiná. Jak konstatoval Adam, dnes už rozšiřování PC o hromady karet nebo disků nehrozí, typické PC představuje deska, skříň, zdroj, procesor, dva DIMMy, kartička do M.2 a grafika.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
