Odsouzena k zániku: Co čeká naši elektroniku? | Kapitola 5

Pokud jde o můj názor, naprosto věřím na kurvítka a další udělátka, která jsou specificky udělaná tak, aby přinesla zařízení předčasnou zkázu a donutila vás zajít si pro nový produkt. Ale nedává mi to moc smysl, protože pokud se opravdu bavíme o ekologii, dává smysl tohle nedělat, otevřít cestu k opravitelnosti, a hlavně nedávat do konstrukce očividné slabiny, které by konstruktéři měli přece rozeznat předem.

U ekologického designu se uvažuje o několika bodech, které mají omezit zbytečný odpad: Nedělat věci zbytečně, dělat je opravitelně, udržitelně a recyklovatelně. V praxi se tím neřídíme moc často. Kolem roku 2000 začaly vznikat „chytré věci“, které byly neobyčejně stupidní jako inteligentní džusovač Juicero, ve kterém se většina technologie týkala toho, abyste do toho nestrkali necertifikované pytlíky. To samé se týkalo kapslových kávovarů, což je naprostá příšernost, která jutový pytel a kávu nahradila věcmi, které se skládají převážně z hliníku a z plastu a ano, také pro to vznikalo „DRM“, abyste nemohli používat levnější nebo udržitelnější kapsle. 

Dnes si už možná jsme ochotni připustit, jak zoufalá ptákovina to byla – ale co ta True Wireless sluchátka, ve kterých nejde vyměnit baterka – anebo periferie, které umírají spolu se svými zabudovanými baterkami? K čemu je mechanická klávesnice s životností padesát milionů stisků, když její baterka pojde za pár let? Za tu dobu se ani nepřiblížíte limitu životnosti spínačů, takže dělat je tak kvalitní, anebo dokonce vyměnitelné nedává naprosto žádný smysl.

Takže vyměnitelné baterky – a to ideálně standardizované – ano. S tím souhlasím. Standardizovaných baterek máme požehnaně, nějaký standard pro akumulátory ještě zvládneme! U větších zařízení mi atypické články nevadí, dokud je výrobce nabízí alespoň formou servisní výměny. Jenže pro věci malé a běžné by mohl existovat standard, který nám ta zařízení dovolí používat do doby, než zemřou fakticky a užitečně. Tichá smrt v šuplíku na starou baterii nebo na nějakou předem naplánovanou konstrukční slabinu je podle mého názoru ta nejhorší možná.