Přehled nejvýznamnějších grafik historie — díl I. | Kapitola 9
Seznam kapitol
Když se řekne GeForce 4 Ti 4200 nebo Voodoo 2, nejeden fanda počítačů se slzou v oku vzpomene na vynikající grafické karty, které ve své době kralovaly trhu. Pojďte s námi vzpomenout na ty nejpovedenější modely i celé modelové řady. Článek není jen pouhým výčtem, ale i shrnutím schopností karet a komentářem k dobové situaci na trhu.
nVidia GeForce 3 (zdroj: slcentral.com)
nVidia ve vývoji svých grafických karet dodržuje cyklus dvou generací. Jedna generace karet vždy přináší nové technologie, ta následující je pak vylepšuje a optimalizuje. Technologicky novými řadami byly RIVA TNT, GeForce 256 nebo GeForce 3, o které bude řeč právě nyní. Na trh se první model této generace dostal v únoru 2001.
jádro karet GeForce 3 s kódovým označením NV20 (zdroj: Wikipedia.org)
Největší předností generace GeForce 3 byla podpora rozhraní DirectX verze 8.0. Toho rozhraní, jehož podpora (vlivem nVidie) jen těsně unikla konkurenčním kartám ATI Radeon. Přínos DirectX 8 byl obrovský. Zatímco u DirectX 7 a nižších měli tvůrci her k dispozici jen omezené množství efektů dostupných v knihovnách, pod DirectX 8 si mohli v jazyce Microsoft Shader 1.1 naprogramovat efekty zcela vlastní. Dalšími vylepšeními byla podpora vyhlazování typu multisampling (GeForce 2 žádné optimalizace pro vyhlazování neměl a realizovat bylo možné jen velmi náročný režim supersampling), lepší filtrování textur a konečně také optimalizace pro správu paměti a snížení datového toku přes sběrnici, které GeForce 2 tolik chyběly.
nVidia GeForce 3 Ti 500 (zdroj: xbitlabs.com)
Zatímco technologicky byla GeForce 3 o obrovský kus dál než GeForce 2 a lepší byla také výrobní technologie (150 nm proti 180 nm u GF2), výkon karet mimo jiné i kvůli poměrně nízkým frekvencím zase tak vysoký nebyl. Při srovnání s nejvýkonnějšími modely řady GeForce 2 v rozlišení 1024 × 768 px a bez vyhlazování (tehdy nejčastěji používaná kombinace) byl často výkon GeForce 2 Ultra a GeForce 3 stejný.
Cena GeForce 3 byla naopak obrovská. Změnilo se to přibližně po půl roce od uvedení GeForce 3, kdy se na trh dostaly inovované verze GeForce 3 Ti 200 a Ti 500. Zatímco GeForce 3 Ti 200 měla výkon přibližně na úrovni původní GeForce 3, její cena byla výrazně nižší a pohybovala se u nás okolo deseti tisíc korun včetně daně (šlo o přímou konkurenci pro nově uvedený ATI Radeon 8500). GeForce 3 Ti 500 proti tomu přinesla vyšší frekvence, vyšší výkon a s šestnáctitisícovou cenou nastoupila na trůn nejvýkonnější grafické karty své doby.
snímek z hanlivé prezentace nVidie o PowerVR Kyro II (zdroj: bonusweb.cz)
Na konci vzpomínání na GeForce 3 si ještě jednou dovolím upozornit na tehdejší špinavé praktiky marketingového oddělení nVidie. Kromě nVidie a ATI totiž na trhu s grafickými kartami v menším měřítku působily i další společnosti. Mezi nimi i PowerVR se svými grafickými kartami Kyro a Kyro II. Jejích síla spočívala v alternativním způsobu vykreslování obrazu pomocí dlaždic a deferred renderování. Karty díky těmto technologiím vykreslovaly skutečně jen to, co bylo vidět i ve výsledném obraze. K výkonu srovnatelném s konkurencí jim proto stačila výrazně menší paměťová propustnost i hrubý výpočetní výkon. Šlo díky tomu o velmi zdatného soupeře pro GeForce 2, které obsadily střední a nižší cenový segment.
nVidia se především Kyro II velmi obávala a vytvořila proto pro své partnery lživý dokument Kyro 2 — What You Should Know. nVidia v něm napadá snad všechny aspekty karty Kyro II od těch přeceňovaných (hardwarovou jednotku T&L považovala firma téměř za modlu, Kyro II ji přitom nemělo) přes nepodstatné (podpora jen AGP 2×) až po zcela absurdní (Kyro II vychází ze staršího Kyro I, jako kdyby tomu u grafických karet nVidia bylo jinak). Pokud byste se o tehdejší kauze chtěli dozvědět něco více, doporučuji například článek z roku 2001 na serveru bonusweb.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
