Proč a jak za časů izolace něco dělat rukama | Kapitola 2
Seznam kapitol
Čím dál tím víc věcí děláme počítačově – a s tím se do jisté míry vytrácí tradiční zručnost. Je ale práce „rukama“ potřebná a užitečná i dnes? A pokud ano, jak se učit a cvičit v časech, kdy skoro ani nesmíme vystrčit nos ze dveří?
Co ti ostatní? Dokážou bez vážných škod přežít? Ukazuje se, že současná ponorková simulace cesty na Mars, kdy většinu času trávíme povinně zavření doma, dokáže rozlomit nejeden vztah a vést k řadě rodinných problémů. Někomu z toho jebe částečně a někomu regulérně, takže se spolu s kámoši kapku zpevní pervitinem, naberou nějaké drogy a zbraně a jednou se projet, i když už přišli o papíry. Když musíš, tak musíš!
Nejsme navrženi tak, abychom trávili delší dobu v malém a uzavřeném prostoru. To vyžaduje specializovaný výcvik, pro který se ještě navíc vybírají lidé s určitými psychologickými předpoklady – a ti tvoří elitní posádky ponorek a kosmických lodí. Běžný smrtelník ale takto ustrojen není, většina nese špatně už jen to, že musí sedět na zadku.
A hlavně – co s rukama? Člověk se vyvinul díky vztahu oko-mozek-ruka, geneticky jsme předurčeni k tomu, abychom něco kutili. A to se dá nyní dělat jen celkem omezeně. Spousta lidí na home office v podstatě jenom tvrdne u počítače, na jednu stranu to máte „do práce“ pět minut od postele, ale na druhou stranu je pohyb značně omezen a moc toho rukama neděláte. Pravda, můžete se naučit leccos nového, například jak používat telekonference a jak si vypnout webcamový filtr pro kočičku, ale to jsou hlavně kognitivní schopnosti.
Za normálních okolností se dalo vypadnout a věnovat se nějakým aktivitám venku, jenomže teď máme lockdown a navíc zatracenou zimu. Co dělat? Modelaření je problém, protože lepidlem a barvami v nevětraném bytě přiotrávíte celou rodinu. To není dobrá volba.
Vařit, uklízet, správkovat, letovat – to lze dělat jen co zásoby a dostupnost obchodů dovolí.
Protože pokud jste se náhodou rozhodli zařídit si domácí dílnu až po vyhlášení omezení, tak jste nepochybně s překvapením zjistili, že si všechno musíte objednat po internetu. Ano, i tu blbou náhradní žárovku anebo zářivku jste si museli objednat po internetu, protože prodejny směly fungovat pouze jako výdejny – a nejeden člověk s ohromením zjistil, že když si tam zajde, tak sice žárovky uvidí na pultech, ale obsluha mu je nesmí prodat!
Nedobré časy čekaly ty, kteří se rozhodli zabavit se doma hraním – ale o tom už jsem psal. Ten, kdo toužil po konzoli nové generace anebo grafice nové generace, měl smůlu a pořád má smůlu – nejsou, pořád nejsou a dokonce nejsou ani notebooky s mobilními GeForce RTX 3000, protože už i ty kupují těžaři kryptoměn. Takže si ani nezahrajete, ani si nezamontujete novou grafiku do počítače, smůla.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
