Proč jede Intel z kopce a proč není dobré se radovat | Kapitola 4

Intel to bude mít v desktopovém segmentu těžké

Situaci Intelu opravdu nepomohly kauzy s procesorovými slabinami, jako je Meltdown a nebo Spectre. Pro normálního smrtelníka asi žádný problém, ale u serverových produktů, které mají zajistit vysokou bezpečnost to problém je. Další problém, který se týká pomalého přechodu na 10 nm a 7 nm je v tom, že intelovské čipy prostě pečou. Opět: Pokud si stavíte desktop, uchladíte to. Extrémní nadšenci si můžou dokonce delidovat CPU a vyměnit nevalně dobrou pastu za lepší. Jenomže problém nastal i u ultrabooků, kde chcete jak výkon, tak malé rozměry. Aby Intel udržel výkon, musel navýšit počet jader – a pak to dost peklo, což u extrémnějších designů, jako jsou Macbooky, způsobovalo thermal throttling. A pokud roky a roky po sobě uvádíte procesory, které sice na papíře a v powepointu vypadají lepší a výkonnější, ale v realitě je to pořád skoro totéž v bledě modrém. No – a spekuluje se, že právě to byl jeden z důvodů, který přiměl Apple k rozhodnutí přejít na vlastní procesory, prostě se jim čekání na lepší silikon od Intelu zajedlo.

Nyní jsme v situaci, kdy Intel stále vydělává hlavně díky serverové divizi a snaží se uhájit si svoje ostatní segmenty, o které postupně přichází. Vstup do mobilního segmentu se mu nepovedl. Pokusy jako Stick Computing se neuchytily, Intel Edison také ne – tam vládnou designy ARMu. Na výkonné PC čipy našlo AMD odpověď a tam kde nestačí na Intel výkonem na jedno jádro prostě nasype jader víc a hotovo. Za lepší cenu. Intel se starou architekturou může optimalizovat a čarovat jak chce, ale dokud nepřejde na pokročilejší 10 nebo 7nm výrobní proces, už opravdu nemá moc co nabídnout. Navíc AMD tké nabízí opravdu, opravdu, opravdu výkonné serverové čipy. To je sice segment, do kterého se bude pronikat dlouho a setrvačnost zákazníků je tady mnohem mnohem větší než v případě desktopů a koncových uživatelů. Ale pokud AMD doladí všechno okolo, časem přesvědčí i velké zákazníky k tomu, že ve stejném silikonu nabídne aktuálně o poznání víc výkonu než Intel. Ostatně třeba v AWS od Amazonu už najdete serverové clustery s AMD Epyc.

Už delší dobu slyšíme, že Intel je mrtev. Není. Stále se to může ještě obrátit, protože i když je Intel gigantický a zkostnatělý, má hodně tvořivých týmů – a v minulosti už dokázali, že umí komplet zahodit to, do čeho cpali peníze a jít na to znovu. Pokud tuto schopnost neztratili v opakovaném ždímání ověřených designů, mohou se vrátit s něčím svěžím, něčím, jako bylo Centrino. Ó, jak já miluji Centrino! Přišlo po Pentiu 4, bylo výkonnější než Pentium 4 a o tolik úspornější!

Obecně není moc dobré, aby AMD začalo dominovat a stalo se tím, čím byl Intel posledních deset let: Nafouklým vorvaněm na pláži. AMD má velké štěstí v podobě Lisy Su, což je inženýrka, která to dotáhla až na šéfku AMD: Je to inženýrka a nepřestala být inženýrka. Pokud firmě šéfuje účetní, změní se to na generátor peněz, což je v technologiích jistá smrt.

V technologiích nestačí mít jen „druhého výrobce“, což byla původně role AMD: Potřebujeme opravdovou konkurenci, potřebujeme, aby do sebe konkurenti strkali a předbíhali se. Pak totiž budou tlačit na výkon, na funkce, na cenu – na vše, co mají zákazníci rádi.

Je důležité, aby Intel začal chápat, že není dobré usnout na vavřínech. A je v našem zájmu, aby tam nezůstal ležet zcepenělý, protože potřebujeme soutěž. Právě poslední léta nám ukázala, jak je důležitá technologická soutěž!