Proč nás AI nezničí – a nakonec všechno bude v pohodě | Kapitola 3
Seznam kapitol
Přišel zase ten krásný čas, kdy nás vizionáři krmí tím, jak s námi AI skoncuje a vše bude špatné. Nemyslím, že by AI byla nepřítel lidí: Daleko větším nepřítelem jsme si my sami. Pokud se nám podaří ovládnout nás samotné, pokud se dokážeme smířit se změnou, bude to nakonec v pohodě.
Například zmíněné náboženské nebo mocenské systémy dokázaly perfektně fungovat, aniž by jejich uživatelé tušili, o co kráčí: Stačilo poddaným vysvětlit, co se od nich očekává, komu dát prachy – a co se jim stane, jestli nebudou poslouchat a nebudou odevzdávat prachy. Mimo tento elementární společenský interface toho moc neexistovalo, ale naprosto to stačilo. Když jste potřebovali něco vyřídit, tak tu byly služby, pán se obvykle postaral o relaxaci po práci ve formě vlastního pivovaru, kde jste u něj utráceli svoje peníze. Když jste něco potřebovali, tak jste si zaplatili písaře, a tak dále.
Fungovalo to.
Vzdělání bylo elitářskou věcí, určenou obvykle pro bohaté, a i tak se orientovalo na praktické věci. Řekové, kteří vybudovali vzdělaný a zkoumavý helénský svět, byli nahrazeni praktickými Římany, kteří se orientovali na politiku, na praktické technologie a na umění válčit. Šlo o první příklad řízeného znalostního úpadku, protože v Římě vedla cesta nahoru přes politiku a přes armádu, ne přes filozofii a umění. Na obchodě se dalo sice zbohatnout a cestopisy byly v té době populární, ale pokud jste chtěli něco znamenat, znamenalo to politiku a armádu. A skoro tisíc let to fungovalo.
Velmi zajímavým případem je islámský kalifát, který přebral zachovalejší a vzdělanější části východořímského impéria, a s důrazem na obchod vytvořil novou éru vzdělanosti a snahy poznávat svět. Po zničení Bagdádu mongolskou invazí v roce 1258 a zničení knihovny Bayt al-Hikmah končí éra abbásidské vzdělanosti a přichází další civilizační regres, ale přežili jsme to. Islám se zjednodušil, radikalizoval se, přešel od akademické vzdělanosti k mysticismu – a do značné míry je tam dodnes.
Teprve s nástupem průmyslové revoluce přichází potřeba univerzální školní docházky. Ta u nás nastupuje v roce 1774 a její cíle nebyly nijak rozsáhlé, šlo o to budoucí poddané naučit číst a počítat. V 19. století se výuka zaměřuje na výchovu budoucích zaměstnanců, ale vyšší vzdělávání je stále elitářské. Většinou vzdělávání fungovalo tak, že se děti socializovaly, naučily se základy, pak se roztřídily podle společenských potřeb a svých schopností a většina z nich šla do řemesla, které je uživilo.
A na tomhle se nezměnilo nic, i v druhé polovině 20. století, kde se značně rozšiřovala výuka na vysokých školách, se student typicky naučil svůj obor a potom se mu věnoval. Ve většině oborů fáze učení končila někde tady a pak se člověk typicky přizpůsoboval změnám, ale většinou dělal to samé. Neznamenalo to, že by se radikálně přeškoloval, spíš se přizpůsoboval: Profesor Petrovický, který mě učil neuroanatomii, okomentoval svůj vztah k počítačům tak, že „se naučil dělat opičí hmaty“, čímž myslel klávesové zkratky. Počítače do svého života přijal, naučil se je používat, ale pořád to pro něj bylo něco cizího.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
