Proč nás AI nezničí – a nakonec všechno bude v pohodě | Kapitola 5

Většina lidí chce málo: Chce se najíst, chce se napít, chce si zašukat, dobře se vysrat, chce, aby jim bylo dobře. Chce si zjednodušit práci, chce zapadnout a mít to, co mají ostatní. Jsme stádní zvířata, kterým normativy stanovují vyšinutí psychopati budující průmyslová a politická impéria, kteří nás rovnají do jedné řady a chtějí nad námi získat kontrolu – obvykle proto, aby se sami mohli dobře najíst, napít a kvalitně si zašukat. Tohle je podstata lidského rodu.

Takže… co nám přesně AI může vzít? Pokud nám vezme práci, budeme mít více času na jedení, spaní, šukání a sraní. Většina lidských potřeb je vybudována kolem toho, to už vysvětloval Sigmund Freud. Charles Bukowski nesnášel pracovní proces, tvrdil, že muž unavený z práce jednoduše nemůže šukat dobře, protože je vyčerpaný. Pokud nám AI vezme práci, bude to až taková ztráta?

Základní problém není v tom, že by nám AI brala práci – většina lidí ji stejně dělá jenom proto, že potřebuje peníze. Kdyby většina lidí měla peníze, určitě by nepracovali. Prvním problémem jsou tedy peníze, ale pokud stroje dokážou produkovat výstupy samy, dá se tento problém řešit prebendou, tedy garantovaným základním příjmem. Občas se objevují pravicoví kritici této ideje, ale většinou jsou to ti samí lidé, kteří obhajují „pasivní příjem“, tedy někdo na ně dělá a oni z toho mají peníze, což je vlastně to samé. 

Ve skutečnosti máme jako lidstvo celkem rozsáhlé zkušenosti s „pasivním příjmem“ v podobě feudálů. A tyto zkušenosti nám ukazují, že pokud zajistíte lidem hmotné zajištění, objevuje se druhý problém, a to absence smyslu. Soutěž s ostatními vynechávám, ten problém je univerzální, nemajetní lidé se poperou o to, kdo má o bramboru víc, a když máte biliony, tak si penisy poměřujete například tím, že stavíte větší raketu, než má ten druhý. Soutěž a potřebu „mít víc než ostatní“ nijak vyřešit nelze. To je další rys našeho opravdového lidství.

Problém se smyslem tu ale je a je skutečný. Práce má mimo to, že dává lidem prostředky k obživě, další smysl – totiž to, že lidem bere životní energii (jak poznamenal Bukowski) a také čas a tím je nižší šance, že budou revoltovat. Pokud jsou ale s výstupy své práce spokojeni, dává jim existenční smysl – a to je veliká a důležitá věc. Pokud nemáte životní smysl, budete zoufalí i s penězi, jak demonstrovala například americká rodina Vanderbiltů. Ti z Vanderbiltů, kteří si našli nějakou životní náplň, byli obvykle spokojeni, ti, kteří se jenom nudili, utráceli peníze za nesmyslné stavby, za umění, ukrutně se u toho nudili a propadali trudomyslnosti.