Proč už nemáme české počítače: problém s národními platformami | Kapitola 5
Seznam kapitol
Se 17. listopadem se vracím k otázce, která mě pronásleduje celé roky: Je dobré mít svoje vlastní národní počítače? Národní počítače vznikaly v 70. a 80. letech – a v mnoha případech byla jejich existence zcela oprávněná, hlavně když jste psali zvláštními obrázky, a to nějakými divnými směry. Byl to ale celkově dobrý nápad?
S tím, jak se software stával stále složitější a významnější, bylo jasné, že je prakticky nemožné držet konkurenceschopný operační systém nekompatibilní s těmi ostatními. Prakticky vše, co dnes existuje jako alternativa, je postavené na linuxu – anebo je to něco postaveného na starších OS a slouží to primárně jako platforma pro zpětnou kompatibilitu. Jenom omezený počet firem dnes dokáže budovat plnohodnotné operační systémy – a přesvědčit vývojáře softwaru, aby tyto platformy podporovali, je ještě náročnější.
Éra národních počítačů byla zajímavá – ale nepochybně se už nevrátí. Situace, do které je tlačen Huawei, možná povede ke vzniku alternativních systémů, které nelze použít jako nástroj politického anebo ekonomického nátlaku – ale nebude to národní systém. Něco takového může uspět pouze jako mezinárodní standard, který jako hlavní plus přináší to, že ho nekontroluje ani nějaký stát, ani nějaká firma. Státy si mohou vyvíjet vlastní systémy pro diplomacii a armádu, aby představovaly těžší oříšek pro hackery, ale tam půjde o specializovaný software pro specializované použití.
Tím neříkám, že někomu nepřeskočí – například indickým nacionalistům, kteří by se mohli pokusit o indický systém pro indické uživatele pod indickou kontrolou, ale nemyslím, že by něco takového mohlo být úspěšné. Nejenže je taková věc nesmírně pracná, ale uzamkne vaše zařízení a učiní je nekonkurenceschopnými na světovém trhu. A to je něco, co opravdu nechcete.
