Proč už nemáme české počítače: problém s národními platformami
i Zdroj: PCTuning.cz
Historie Článek Proč už nemáme české počítače: problém s národními platformami

Proč už nemáme české počítače: problém s národními platformami

Michal Rybka

Michal Rybka

18. 11. 2023 00:01 13

Seznam kapitol

1. Národní standardy 2. Háčky, čárky, klikyháky 3. Vlastní tanky a vlastní PC 4. Každý pes, jiná... kompatibilita 5. Udržet krok s ostatními

Se 17. listopadem se vracím k otázce, která mě pronásleduje celé roky: Je dobré mít svoje vlastní národní počítače? Národní počítače vznikaly v 70. a 80. letech – a v mnoha případech byla jejich existence zcela oprávněná, hlavně když jste psali zvláštními obrázky, a to nějakými divnými směry. Byl to ale celkově dobrý nápad?

Reklama

Dnes žijeme ve světě, ve kterém víceméně přestaly existovat národní počítače – snad s výjimkou Huawei, která je tak trochu okolnostmi nucena postavit se sama za sebe. To je ale důsledkem obchodní války s USA, rozhodně nejde o jejich přirozenou a dobrovolnou volbu. Za normálních okolností by se k takovému kroku nerozhodli. 

Historie národních počítačů ukazuje význam standardizace, což je jev, který se opakuje znova a znova. Standardizace je klíčová, zjednodušuje komunikaci, obchod a zvyšuje použitelnost prakticky všeho, zatímco národní standardy fungují spíš jako ochrana vnitřního trhu. 

Dnes je asi největší záhadou přetrvávání modifikovaných imperiálních jednotek v USA, které se jich drží, přestože jim používání vlastních jednotek přineslo masivní škody – ať už jde o raný kosmický program, kde jim na sebe nepasovaly díly vyráběné v jedné továrně v imperiálních jednotkách a v druhé v jednotkách SI – anebo katastrofa Mars Climate Orbiteru v roce 1999, kdy část softwaru od Lockheed Martin pracovala v imperiálních jednotkách, zatímco NASA očekávala výsledky v jednotkách SI, takže se orbiter poslal na příliš nízkou dráhu – a tam zabrzdil tak moc, že se rozpadl a shořel.

Pokud si myslíte, že takové problémy vyřeší dobré národní standardy, kterých se národy systematicky drží, tak se pletete. Asi nejvtipnějším historickým příkladem je perská délková jednotka pasarang, která byla definována v různých historických obdobích různými způsoby, takže jednou byla definována třeba tak, že pěší vojenská jednotka ujde za den pět pasarangů. Podle moderních autorů ze 4. století je to naopak vzdálenost, kterou člověk ujde za jeden den. Zoroastristé ho definovali jako vzdálenost, na kterou člověk s dobrým zrakem rozezná, zda je zvíře světlé, anebo je tmavé. 

Pak se přidali cizí autoři, kteří prostě provedli konverzi na svoje vlastní jednotky, takže podle toho, kterého Řeka čtete, se dozvíte, že pasarang má 21 stadií, ale taky 30, 40 a dost možná i 60. A pokud máte rádi duchovní definice, tak vězte, že podle židovského Talmudu jsou nebesa 8000 pasarangů daleko. Zkrátka a dobře – pasarang je takový nafukovací, takže není divu, že v moderní řečtině existuje ustálené slovní spojení „je to pasarangy daleko“, což znamená, že něco je od něčeho jiného velmi daleko buď fyzicky, anebo kvalitativně.

Jednotky SI (International System of Units) možná nemusí mít každý rád, zvlášť ten, komu přijde jednodušší a intuitivnější měřit délku svými palci a lokty, ale jsou nepopiratelným úspěchem standardizace. Začalo to v roce 1875 tak zvanou Metre Convention, dohodou o nutnosti standardizovat jednotky – a pokračovalo to v roce 1889 vytvořením prototypového metru a kilogramu. Celá snaha pak byla dokončena v roce 1960, kdy vznikl ucelený systém jednotek. 

Američané se toho neúčastnili – a ba co více, nemají ani klasické imperiální jednotky, ale svoje vlastní upravené, tak zvaný US Customary System – a aby se to nepletlo, používají také jiné prefixy pro násobky, což činí překlady z americké angličtiny komplikované a výsledky jsou někdy zábavné. 

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama