Proč už nemáme české počítače: problém s národními platformami | Kapitola 4
Seznam kapitol
Se 17. listopadem se vracím k otázce, která mě pronásleduje celé roky: Je dobré mít svoje vlastní národní počítače? Národní počítače vznikaly v 70. a 80. letech – a v mnoha případech byla jejich existence zcela oprávněná, hlavně když jste psali zvláštními obrázky, a to nějakými divnými směry. Byl to ale celkově dobrý nápad?
Ale i kdyby takové stroje fungovaly dobře, byl tu problém se softwarem. Zpočátku se plánovalo nasadit programovací jazyky a naučit národ programovat, ale to bylo zhruba vše, co bylo k dispozici, ostatní si museli uživatelé udělat za domácí úkol. Relativně nejlépe na tom byl Ondra, který přinesl celý balík softwaru, ale měl tak hroznou ergonomii, že se to nedalo moc používat.
Další problém byl v tom, že i když počítače byly národní, byl každý úplně jiný, nebyly jenom nekompatibilní, ale byly tak odlišné, že bylo prostě jednodušší napsat software zcela znovu. Tohle je věc, za kterou mohou tehdejší designéři, kteří prostě museli vědět, že ve světě je standardem CP/M, jakou snahu tam výrobci vynakládají, aby nějak zařídili kompatibilitu s CP/M – a že to je prostě důležitá věc. A to jsme se ještě nedostali k českým znakovým sadám, které jakž takž podporoval Ondra, ale ostatní stroje ne – a zvlášť školní IQ 151 mělo natvrdo znakovou sadu bez češtiny a nazdar.
V té chvíli muselo být jasné, že budoucnost patří IBM kompatibilům, kdo mohl, ten je vozil – a i na Východě začaly vznikat jejich klony. Vzhledem k obřím cenám byly ale dostupné jenom pro profesionály, u nás jsme se prakticky nedostali ani k superlevným klonům typu Commodore PC1 anebo Atari PC1. Tam už se začalo narážet na problém s rostoucí cenou litografických procesů a rostoucí poptávkou po čipech, která se musela částečně řešit dovozem – a to bylo drahé.
Relativně nejrozumnější cestou byly klony osmibitů – ať už o šťastně vybraný Apple II anebo o něco méně šťastně vybrané, ale stále výtečné ZX Spectrum, které nabídlo zatraceně hodně výkonu za poměrně nízkou cenu – a taky gigantickou zásobu softwaru. Ten stroj byl navíc relativně snadno modifikovatelný, takže bylo naprosto běžné, že ruské a ukrajinské klony zavedly podporu cyrilice a vytvořily tak určitý pseudonárodní standard.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
