To zatracené vedro: Trápí lidi i počítače! | Kapitola 4
Seznam kapitol
Velké teplo není dobré pro nikoho, ani pro lidi, ani pro počítače. Zatímco lidé potřebují vzhledem ke své chemii poměrně složitou termoregulaci, u počítačů je to prostší: Čím víc tepla, tím víc problémů.
A teď přichází to pitomé léto. Chlazení není absolutní, správně se poměřuje vůči okolní teplotě místnosti, protože pro výsledné měření fakt není jedno, jestli máte v testlabu 15 °C, anebo 30 °C. Chladicí systém je vlastně tepelný stroj, jehož úkolem je co nejefektivněji a nejrychleji přečerpávat teplotu od vlastních čipů a přenášet ji do okolí. A někteří kutilové k tomu volí skutečně radikální řešení – jako třeba zapojení celé klimatizace!
Kryogenické chlazení je sice výkonné, ale pro domácí použití nepraktické – už jen těch úprav, co musíte udělat na desce, aby ji nepoškodila kondenzující voda! Existují ale i jiné systémy, z nichž před lety byl vyzdvihován například Peltierův článek, neboli termoelektrické chlazení. Peltierův článek je vlastně svého druhu elektrická pumpa na teplo, která akceleruje odběr tepla z jedné plochy a přenáší ji na druhou, takže to stejně musíte chladit klasicky.
V podstatě se dá říci, že to je jenom takový mezielement, který funguje podobně jako kvalitní teplovodivá pasta, která zlepšuje tepelnou vodivost a pomáhá odvádět teplo rychleji od zdroje. Vzhledem k tomu, že čipy jsou stále menší a teplo, které produkují, roste, se zdá, že je vlastně dobrý nápad dát tam nějaký akcelerátor, aby zrychloval odvod tepla. Problém je v tom, že Peltierův článek sám spotřebovává energii, čímž se zvyšuje objem tepla, které je třeba odvést. A potřebuje opravdu hodně energie: Dva malé Peltierovy články, které testoval Linus, měly příkon 300 wattů!
Zatím se jako nejjednodušší chladicí řešení jeví masivní vzduchový chladič s heatpipe. Heatpipe pracuje ideálně na přenosu tepla pomocí změny fáze, tedy předpokládá se, že je uvnitř kapalina, která se kondenzuje v prostoru chladiče a gravitačně i vzlínáním se vrací k základně, která je nejteplejším místem – a tam se vypařuje a přijímá tak velké množství tepla. Pak se dostává do chladnějšího místa chladiče, kde kondenzuje a tak dále. Dobře zkonstruovaná heatpipe je vlastně tepelný stroj poháněný přijímaným a vydávaným teplem, nepotřebuje nic dalšího. Na to, aby dosahovala nejvyšší efektivity, ale potřebuje správnou montáž, nejteplejší místo tedy musí být dole.
Správně se musí instalovat i vodní chlazení, které využívá velké tepelné kapacity vody. Ve vodním bloku namontovaném na procesoru odebíráme teplo, teplou vodu pumpujeme do radiátoru a tam pomocí proudícího vzduchu předáváme teplo okolí. Na vodní chlazení nedají mnozí dopustit, i když je známá celá řada problémů. Tak předně, systém by se měl čistit, a to přibližně jednou za půl roku, kde se doporučuje pročištění izopropylalkoholem.
Za druhé, vodní chlazení je podstatně citlivější na transport, a i když sedí na místě, po dostatečně dlouhé době může dojít ke korozi a úniku kapaliny do počítače. Tímhle nechvalně prosluly Apply G5, u kterých docházelo k únikům i ve vypnutém stavu – a nechcete vidět, co se stane, když vám na desku vyteče chladící kapalina a tam ji necháte několik let, natož pak abyste se divili tomu, co se stane, pokud se takový stroj pokusíte zapnout.