To zatracené vedro: Trápí lidi i počítače! | Kapitola 5

Ve všech případech se ale nakonec dostaneme k tomu, že teplo pouze přesuneme do okolí, protože s tím nic dělat nelze. V zimě to asi nevadí, můžete si elektronikou lehce přitápět: To, že teplo představuje ztrátu z hlediska efektivity počítače, ještě neznamená, že to je ztráta obecně. Jsou lidé, kteří si svou miningovou farmou vytápějí třeba i skleník. 

A pak tu jsou ty zatracené letní měsíce, kdy je vedro už samo o sobě – a to, co se jevilo jako akceptovatelné teploty v zátěži, je najednou k neuchlazení. Jouleovo teplo je aditivní, jeho vznik nezáleží na teplotě okolí, naopak vyšší teplota vzduchu v létě všechno jenom komplikuje. Člověku by se skoro chtělo po Linusově vzoru zavést do počítače klimatizaci a vyhnat to teplo někam ven – ale to je poněkud šílené řešení.

Mimochodem – teprve nedávno mi došlo, proč jsou na ISS ty velké bílé panely – to jsou chladicí radiátory. Jestli si myslíte, že vlna veder je to nejhorší, co se vám může stát, tak si vezměte, že ve vesmíru není žádný vzduch, který by odváděl teplo, takže ven ho lze dostat pouze radiací – vyzařováním. To právě dělají ty bílé panely, které odrážejí maximum dopadajícího světla – a naopak v infračerveném světle vyzařují teplo, které generují počítače a které ISS sbírá ze slunečního záření.

Vakuum je zatraceně dobrý izolant, proto se termosky dělají jako dvojité lahve s podtlakem uvnitř. Takže ve vesmíru uděláte to, že teplo nasbíráte do ekvivalentu velkého vodního chladiče, vytlačíte teplý amoniak do radiátoru, který je ideálně ve stínu stanice – a necháte teplo, ať se z něj vyzařuje do vesmíru. Pokud se vám to podělá, například se vám něco v chladicím oběhu kousne, jak se stalo v roce 2013 na ISS, máte opravdu velký problém. Naštěstí na ISS měli dva systémy a podařilo se jim to opravit. Kdyby jim totiž selhal i druhý systém chlazení, měli by v zásadě už jen jednu možnost: Zabalit si saky a paky a hurá dolů na Zemi!

Jak říkám: Zatracené vedro. Zatracené, zatracené vedro!