Úvaha: Já jsem autor! Kdo je víc? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Před několika dny skončila úspěšná kickstarterová kampaň na bezdrátovou klávesnici Bluetooth ZX Spectrum. S její pomocí je možné hrát na tabletech řadu osmibitových her od Elite Systems. Ještě před ukončením kampaně se ale objevil problém: Řada autorů her tvrdila, že nedostala za využití svých her zaplaceno. Jak dlouho bychom měli platit za muzejní software?
Odměníme každého! Vyplňte komunitní průzkum a získejte luxusní ceny
Kdo jste, na čem a co hrajete, jaký obsah konzumujete a jaký vztah máte k AI? Věnujte nám pár minut a jako dárek za vyplnění získáte slevu na nákup a šanci získat také další luxusní ceny.
Staré hry jsou, co si budeme nalhávat, věc pro pamětníky, historiky software a hipstery. Nikdo normální je příliš nehraje. Je to dobré jako inspirace, ale každá doba má svoji vlastní zábavu a hlavně úplně odlišnou technologii. Zatímco u fyzických hraček a umělecké formy lze očekávat, že přijde nějaká retro vlna, je retro v oblasti software spíše fikcí. Má význam spíše u korporátního softwaru, tedy u těch korporací, které jen „udržují parní stroj v chodu“ a necítí potřebu příliš inovovat. Ale i tam je to jev mimořádně okrajový a navíc se přežívání spíše týká in-house aplikací, které byly dělány na míru, in-house se udržují a z hlediska autorského práva jsou irelevantní, protože stejně patří té dané společnosti.
Druhá liga se v oblasti počítačových her nehraje, mívají velice krátkou skutečnou životnost. Kolem roku 2040–2050 vymře skupina lidí, která se o vaši hru zajímala, nicméně je tam stále dalších 50 let, po kterou budou existovat majetková práva. K čemu ale budou? Představa, že vaši vnuci budou s nadšením hrát Jet Set Willy, je absurdní. Jako mládež jsme smažili tyhle hry proto, že byly nové a neotřelé. Naši vnuci budou mít svoje nové a neotřelé zábavy, nikdo nebude organizovat pamětní pochody a klást věnce na pomník autorů Wolfensteina 3D.
Osobně mě překvapuje, že se autoři hitů z osmdesátých let ohrazují proti tomu, že se někdo snaží, aby se na jejich díla vůbec nezapomnělo. I ona aplikace, na kterou si stěžují, ZX Spectrum: Elite Collection, není sbírkou jejich aplikací, ale samostatným dílem, které řeší takové „drobnosti“, jako je emulace systému ZX Spectra a ovládací klávesy, které jsou upravené na míru jednotlivým hrám. Cena aplikace je pouhých 99 centů, nepochybuji o tom, že to nebude gigantický trhák a pokud jde o hry v kolekci, dovolím si přeložit pasáž z recenze na Eurogamer.net:
„Je obtížné mluvit o ZX Spectru, aniž bych zněl jako starý prďola, který bručí o tom, jaké „to bejvalo, když jsem byl mlaďák“, ale tyhle hry byly skutečně výjimečné POUZE VE SVÉ DOBĚ.
Tahle kompilace - dobře míněná, ale ve finále docela slabá - jasně odpovídá na otázku, zda se je ještě dnes vyplatí hrát. Ze šesti her, které v ní najdete, v testu času obstála jenom Chuckie Egg. Ty ostatní jsou jen šokující připomínkou na to, s čím jsme si kdysi museli vystačit.
Přijde mi trochu zbytečné strhat Turbo Esprit nebo Saboteur!, zvláště když za každou z her zaplatíte pouze deset pencí, ale jestli to chcete říct natvrdo, tak je nastartujete, chvíli se budete prát s nepříliš praktickým dotykovým ovládáním a pak se k nim už nikdy nevrátíte. Když tak vzpomínám, ani Harrier Attack, ani Frank Bruno's Boxing nestály za moc ani ve své době. A tahle verze Buggy Boy je prostě strašná, takže je mi záhadou, proč ji vůbec zařadili do výběru.“
