Úvaha: Levné disky spláchla voda, otevřete peněženky | Kapitola 4
Seznam kapitol
Když se objevily zprávy o záplavách v Thajsku, většina lidí si toho patrně ani nepovšimla. Ti zcestovalejší možná zalitovali, že letos budou muset navštívit jinou exotickou destinaci. Dramatičtější to začalo být v momentě, kdy Western Digital oznámil, že má vyplavené továrny, a nastane tak výpadek dodávek disků. Škody budou obrovské.
Jasně, výrobci hledají místo, kde je dostatek přijatelně vzdělané a značně vyhladovělé populace, aby mohli stáhnout výrobní náklady na naprosté minimum. Musí tedy jít i do aglomerací ohrožených riziky. Jenomže jich jde příliš mnoho najednou do těch samých oblastí ohrožených stejnými riziky. Pokud se stane jeden malér, katastrofa zasáhne všechny. Kdybychom se bavili o nějaké velmi nepravděpodobné katastrofě, jako je třeba zásah meteoritem, tak dobře. Jenomže tam jde o riziko zcela předvídatelné a stejně ho tam podstupují. Asi jako u nás, když si lidi postaví dům v záplavové zóně, vezme jim to voda a oni se pak domáhají pomoci, aby si postavili další dům v té samé oblasti. Je to hra proti vysoké pravděpodobnosti rizika – a hry proti vysoké pravděpodobnosti rizika jsou špatné hry.
Podobné věci se stávají i větším a zdánlivě inteligentnějším organizacím. Kupříkladu USA je závislé na importu ropy a jejich stratégy značně rozčiluje fakt, že je i se vší jejich technologií reálně ohrožuje Irán s levnými rychlými čluny, které mohou paralyzovat dopravu ropy přes Hormuzkou úžinu. Ještě vtipnější mi pak přišel článek ve Scientific Americanu, kde popisovali princip „doplňkových obvodů“ pro kybernetickou válku – k návrhu hotového obvodu si přidáte nějakou nenápadnou věc, která není nijak dokumentovaná, nikdo o ni neví a za normálních okolností vlastně nic nedělá. Její smysl je v tom, že bude reagovat na nějaký velmi specifický příkaz zvenčí a v situaci kybernetického útoku vám dovolí získat kontrolu nad celým systémem. Vtipná byla ta část článku, která zmiňovala, že většina čipů se vyrábí mimo USA a je tedy vlastně možné, že podobné doplňkové obvody do čipů sází země, které jsou sice potenciálním nepřítelem USA, ale výroba čipů je tam neodolatelně levná. Jde o vzdání se kontroly nad strategickým procesem ve jménu okrajové ekonomické výhody. Riskujete, že vám někdo obohacuje litografii čipů, protože je tam výroba levnější. Riskujete, že vám voda vyplaví všechny kriticky důležité subdodavatele najednou, protože je výhodnější je mít vedle sebe a tedy v jednom povodí.
Řada lidí se podobným věcem směje a tvrdí, že není možné, aby se takové věci dělaly úmyslně. Nikdo se úmyslně nepustí do rizikových operací, které hrozí katastrofou, jen kvůli „pár dolarům navíc“. Takhle se business přece nedělá. Je to mimořádně smutné, ale takhle se business dělá. Všem můžu doporučit naprosto neuvěřitelný film Inside Job o příčinách hypotéční krize a další filmy, které tento problém mapují z jiné perspektivy (Too Big to Fail, Enron – The Smartest Guys in the Room či hraný Margin Call). Nejde o to, že velké finanční firmy podstupují rizika, ony dokonce vytvářejí rizika, aby je mohly podstupovat. V rámci takto chápaného podnikání, které má spíš rysy obřího kasina, neexistuje situace, na které by se nedalo zbohatnout. Ano, na hypotéční krizi řada lidí zbohatla, na energetické krizi v Kalifornii se taky leckdo napakoval a nepochybuji, že se na současné harddiskové krizi někdo nabalí taky.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
