Úvaha nad pařanskou krizí aneb proč je zbytečné upgradovat | Kapitola 5

S tím, jak klesá (nechte mě to dopsat) nutkání něco pařit, vytrácí se potěšení z her a nastupuje zoufalé hledání, co nakopne serotonin, je tu otázka upgradu hardwaru. Obvykle je celá volnočasová herní kariéra (nadsázka!) spjata s tím, že bylo nutno po nějaké době obměnit a omladit komp. Drastický technologický vývoj v devadesátkách a po přelomu tisíciletí byl přímo ďábelsky rychlý a PC byl zralý do šrotu dřív, než se stačil usídlit v kutlochu Pepy Pařbychtivého. Hry se vyvíjely rychleji než hardware, a tak bylo časté, že nový špičkový opus byl hratelný až v další generaci (Quake, Doom 3, Crysis). Dnes už takové skoky nejsou, a tak se nutnost upgradovat hardware smrskla na nutné minimum, u někoho až do takového stylu, že netřeba nic měnit, dokud to funguje.

Zatímco dřív hardware zastaral za půl roku, dnes je životnost několik let. Pokud jste před pěti lety koupili například RTX 3080, budete na ní úplně v pohodě pařit i dnes. Procesory i7-10700K nebo Ryzen 5800X mají na krku taktéž 5 let a nevidím důvod je měnit za novější, pokud vyloženě hru nebrzdí a to se při dnešních rozlišeních 2K a 4K prakticky neděje. A nepochybuji, že i staré i7-8700K a GTX 1080 by byly na 1080p většinou úplně v pohodě a na nějaké retro pařby, smrdění na netu, sjíždění filmů a YT bude stačit i mnohem starší haraburdí.

Zřejmým důvodem stagnace je nízký generační posun ve výkonu a hry vydávané na konzole a PC zároveň, přičemž v konzolích plošné střeva musí nějaký ten rok vydržet. Takže celkový vývoj se dost zpomalil, ale úplně snad nezastavil. Akorát že v minulosti byly výkonové skoky 30–50 %, dnes je to 1–10 % v tom lepším případě, viz třeba aplikační výkon (protože herní je snad ještě horší) posledních tří top modelů Intelu. Ubohost. Stejně tak o generačním výkonovém “skoku” RTX 40 a RTX 50 raději pomlčíme.

i Zdroj: Techpowerup

A teď to vztáhneme na pařana, který prožívá krizi gamesnického věku čili na mne. Vlastním 3 roky i5-12600KF, 32 GB RAM a RTX 3070 a nemám vůbec žádný důvod na tom cokoli měnit. Poslední upgrade byla výměna RTX 2080 za 3070, a to jen proto, že 3070 už má HDMI 2.1, které protlačí 4K na 120 Hz. Občas mívám záchvaty, že potřebuji víc disků nebo víc paměti, ale pak si říkám, k čemu? 64 GB paměti nemám jak využít a místo udělám tak, že smažu nějaké kraviny. A hry které hraju nebo zkouším hrát, na to současná mašina disponuje dostatečným (Hogwarts Legacy) až gigantickým výkonovým nadbytkem – on totiž emulátor Nintenda zrovna náročný není. A pokud se k tomu přidá zmiňovaná nechuť vůbec nové hry zkoušet, je to o důvod míň, proč do PC cpát další prachy. Daleko větší smysl mi dává pořídit si lepší obrazový nebo zvukový aparát, neboť tyto jsou používány neustále. Stejně tak kvalitní sezení, stůl, klobásnice, to všechno pocítím ihned a vždy spíše než RTX 5090, která bude 99 % času zahálet za naprosto iracionálně obludné peníze. Celkově se o klaunských cenách a nedostupnosti současného šrotu ani raději nebudeme bavit. Je to tragikomiks.

i Zdroj: Bing AI

Dokud mě hry bavily a přinášely nejen požitek, ale i požadavek na adekvátní haraburdí, byl to rozjetý vlak, který konzumoval čas, peníze, prostředky a roky života, ale na oplátku i něco přinášel. Radost z hraní, z upgradování, nadšení z nově postaveného stroje, zkoušení starých pecek, kterak najednou fičí a ostatně každý koníček, je-li provozován pouze ku zábavě, žere čas, peníze, prostředky a roky života – ale toho nelitujme, protože nás to baví, naplňuje a jinak všeobecně vzrušuje (oh). Horší je, když se takový koníček stane omšelou rutinou, zvykem a smutným hledáním starých vzpomínek a prožitků. Jenže jak z toho ven? Kde lze zažehnout tu jiskru, která rozdmýchá opětovný vulkán bujarého paření?