„Už to bylo blbý“ aneb Apple mění uživatelské rozhraní | Kapitola 3

Takže aby bylo jasno: Pokud něco považuji za průmyslový etalon toho, jak podělat funkční uživatelské rozhraní, nemyslím tím to, že se mi něco nelíbí nebo to je líbivé na úkor funkčnosti (jako byl ribbon), ale to, že něco hromadně, totálně a beze zbytku poserete a uděláte z toho naprostý humus ve stylu Windows 8. 

S pozůstatky tohoto hnusu ostatně Microsoft válčí dodnes – a i když postupně mění původní nastavení na něco pouze průměrně ohavného ve stylu Androidu, část Windows stále zůstává v té podobě, ve které jsme ji znali už v éře Windows NT. Nevím, čím to je, předpokládám, že na tom asi pracoval Wally z Dilberta nebo někdo takový, ten kód je neudržovaný a nikdo si na něj netroufne sáhnout. 

Když jsem viděl nové rozhraní Liquid Glass, tak se o mě opět pokoušely mrákoty, ale jenom trošičku, protože Liquid Glass nevypadá až tak ohavně a má za sebou designovou filozofii. Staří programátoři by sice považovali simulaci světla na tlačítkách a panelech za mrhání strojovým časem a baterie (a asi to opravdu bude mrhání strojovým časem a baterií, uvidíme v praxi), ale není to tak hrozné. Ostatně pamatuji doby, kdy se programátoři rozčilovali nad tím, že se ve Windows 95 objevily animace souborových operací, „místo toho, aby je ti blbci konečně zrychlili, takže to celé bude jenom pomalejší“. 

Dnes na tom nejsme o moc lépe, File Explorer ve Windows je stále ostuda – a i když obsahuje určité optimalizace, stále nepodporuje queueing, tedy to, že když vytvoříte sekvenci souborových operací typu kopírování, nepokusí se je systém provést najednou, ale seřadí je do fronty. Queueing je základní věc, kterou umí řada programů třetích stran a pořád má smysl u zařízení, kde to vytváří bottleneck, jako jsou klasické disky a podobná zařízení, ale ne, nikdy jsme to nedostali. Asi už tam všichni počítali od roku 2000 s příchodem SSD, kde to je menší problém, ale stále je to problém.

Většina „starých ajťáků“ jsou podobné brambory jako já, ocení spíš výkonové změny pod kapotou než změny uživatelských rozhraní. A to prostě proto, že když už se naučíte, jak se něco dělá a kde to je, chcete se k tomu dostat rychle a udělat to správně. Změna dává smysl tehdy, když se mění funkcionalita, která by ve vidění našeho světa měla vést ke změně rozhraní. Pokud se nic zásadně nemění, zůstáváme u starého rozhraní, které dovoluje pracovat rychle a omezovat vznikající chyby.