„Veřejnoprávní“ výpalné za internet je tady | Kapitola 3

Přesně tohle vysvětluje, proč se nebudu dívat na vysoce kvalitní pořady, které produkují naše „veřejnoprávní“ média, i když budu muset platit za jejich výživu a blahobyt: Oni na to prostě nemají, je to jenom přežitek minulosti. Oni sami to vědí – a proto se lísají k politikům, kteří REÁLNĚ rozhodují o jejich financování – a to z nich fakticky dělá média státní. Vy to jenom platíte – a můžete si nalhávat něco o kvalitní produkci a o tom, „že to vlastně moc nestojí“. Popravdě řečeno, dnes mi dává mnohem větší smysl platit si za Youtube Premium než za „veřejnoprávní“ média.

Řešení problému je podle mě jednoduché: Vydělit z České televize jeden státní informační kanál, který se dá provozovat poměrně levně ze státních peněz – a zbytek privatizovat. Pokud jde o Český rozhlas, ten bych poslal rovnou do propadliště dějin. I když si „veřejnoprávní“ Český rozhlas pokouší budovat reputaci přes nostalgické kusy, jako byl nedávno film Vlny (2024), dnes je naprosto zbytečný, podcast si můžete dělat doslova sami v obýváku, stačí vám počítač a dva mikrofony. Když se hodně plácnete přes kapsu, vejdete se do sta tisíc, začínat můžete zhruba na třech tisících – na to opravdu státní moloch nepotřebujete. 

Doba, kdy se na poradách v obřích mediálních společnostech rozhodovalo o tom, co národ smí nebo nesmí vědět, je dávno ta pryč – naštěstí. Ale o to tady nejde. Jde tu o něco jiného – o kontrolu.

Politici si po letech všimli, že se informační těžiště přesunulo jinam – a že zvláště mladí už vůbec nefungují na tradičních médiích, která politici považují za klíčová pro svou tradiční komunikaci. Na neschopnost to pochopit dojela zvláště Sociální demokracie, která naprosto nezvládla online komunikaci a jejíž online přítomnost byla doslova pro smích. Klipy sestříhané z televizních vysílání tam měly obvykle pod deset zhlédnutí, což je méně, než by měl mladší školák, který by se se zapnutým mobilem prošel po zahradě. Byl to tak tragický případ, že jsem ho několikrát použil v prezentacích „jak to nedělat“.

Placení „veřejnoprávního“ výpalného za internet ale státní komunikaci nepomůže, jenom to ty mladé naštve víc. Dokud televize a rozhlas představovaly technologický monopol, mělo monopolní výpalné možná nějaký teoretický smysl, ale tam už nejsme. A bude to ještě horší: Zatímco „veřejnoprávní“ monopoly argumentují nárůstem cen, jde technologie přesně opačným směrem: Kompilovat zprávy z webu dokáže AI rychleji, dokáže je i nadabovat – a pokud chcete trvale fungující kanál obsahující výlučně zprávy, budete ho sami schopní udělat už brzy z rodinného rozpočtu, na to vážně nepotřebujete 2,3 miliardy ročně.