„Veřejnoprávní“ výpalné za internet je tady
i Zdroj: PCTuning s pomocí DALL-E
Internet Článek „Veřejnoprávní“ výpalné za internet je tady

„Veřejnoprávní“ výpalné za internet je tady | Kapitola 5

Michal Rybka

Michal Rybka

320

Seznam kapitol

1. Myšlenka koncesionářských poplatků 2. Veřejnoprávní atavismus 3. Přežitek minulosti 4. Jednoduché řešení 5. Selhání Pirátů 6. Mafiánské výpalné

Jak jistě víte, máte povinnost platit koncesionářské poplatky za „veřejnoprávní“ média už jenom proto, že máte rozhlasový nebo televizní přijímač. Že nic takového nemáte? Nevadí, od prvního května je musíte platit taky – stačí mít cokoliv s přístupem na internet!

Reklama

Naprosto tragicky v této roli sehráli Piráti – a dnes jim na jméno nemůžou přijít ani ti, kteří se osobně motali kolem jejich založení. To, že vládní politici tento příšerný návrh podpoří, bylo celkem jasné, stejně tak i to, že se proti nijak zvlášť nepostaví Senát a že ho podepíše prezident. Kdo od něho čekal něco jiného, tak asi stále nechápe, koho to vlastně zvolil. Tragické selhání Pirátů v této roli je ale faktickým koncem jejich strany, která měla chránit nezávislost a svobodu na internetu. Tohle měla být jejich hodina – ale i oni sami jsou příliš klienty moci, která je zatím krmí.

Ale ono se to dá pochopit, dnešní Piráti mají máloco společného s těmi Piráty, kteří byli na začátku. Dnes spíš odpovídají klasickému songu „Útok na špicu hitparády“ punkové skupiny Zóna A: „Dejte nám možnosť rýchlej kariéry, veď my sme ta šanca budúcej éry“ – ideály zaměnili za výnosné posty. Za mě jsou Piráti obrovské, obrovské zklamání – ale udělali si to sami. 

Piráti se zmohli jen na symbolický odpor – včetně té části, nad kterou zůstává rozum stát, totiž poplatků za televize ve firmách. Poplatky se počítají podle počtu zaměstnanců – a já tedy nevím, kde pracuje ten, kdo tohle vymýšlel, ale já jsem za třicet let práce v různých firmách neviděl doslova ani jednu, kde by zaměstnanci sledovali v pracovní době televizi, natožpak Českou televizi. Televize sloužily vždy jenom jako zobrazovače, obvykle na nějaká interní data nebo na videokonference, ale televizi tam nikdy nesledoval nikdo. 

Kdo si vůbec může dovolit v práci sledovat televizi? Vrátný? Hodně televizí je v hotelech, ale tam je nesledují zaměstnanci, ale hosté. Televize jsou také v hospodách, ale tam je taky sledují hosté, a ne výčepní nebo číšníci, ti se otáčejí, nemají čas čumět na bednu. A hosté přece už za televizi platí, ne? Takže jak vznikla tahle představa, že firmy mají platit za televize?

Ve skutečnosti je to jednoduché: „Veřejnoprávní“ média kašlou na veřejnost. Kašlou i na firmy. Ve skutečnosti kašlou na to, jestli je vůbec někdo sleduje, o to tu nejde – jde jenom o to, kolik výpalného se podaří vybrat. Jestli je jako jediný sleduje rozespalá kočka, je jim naprosto buřt – důležité je jenom a pouze to, jestli dostanou svoje love. A kdo nezaplatí, po tom půjdou s pokutami a s exekucemi.


Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama