Vše jako předplatné? Temná verze Engelbartovy vize přichází | Kapitola 4
Seznam kapitol
Douglas Engelbart už v šedesátých letech přišel s představou světa, kde má každý člověk svého tenkého klienta a skrz něj se připojuje k superpočítačům. Tato vize se konečně začíná naplňovat – ale nějak neočekávaně, nějak divně. Nějak blbě.
V moderním cloudovém světě nejde jenom o zprávy a o jejich moderování, ať už z hlediska ideologie a propagandy, ale také o to, čemu se říká „algoritmus“ – a co má vyvolat závislost konzumentů na médiu, protože delší doba v prostředí média rovná se více zobrazené reklamy a to se rovná více peněz. V tom je krásný například YouTube, který dělá neustále změny, které optimalizují čas strávený klienty na platformě, ale tak aby jim bylo možné cpát další a další reklamu. To vysvětluje, proč dříve podporovali kontroverzní obsah do doby, než se obrátil proti nim – a proč dnes tak urputně bojují proti blokátorům reklamy. Nejde tu o pravdu, ale o prokliky.
Cloudový svět přináší integraci s cloudem, což dovoluje služby typu cloudová úložiště nebo SaaS (software as a service) – takže si namísto úložiště v zařízení můžete předplácet místo v cloudu a přístup k softwaru. Dříve to byla jenom alternativa k přímé koupi, ale s tím, jak se nám to rozvíjí, možnost koupě končí – a zvláště Adobe Creative Cloud je hodně nechutný příklad, kam něco takového může vést. Místo toho, abyste si za třicet euro koupili program, který potřebujete, si ho můžete za třicet éček měsíčně pronajmout. Že mají hodně softwaru a že to je drahé? No, tak za osmdesát éček měsíčně máte bundle, to je přece láce!
Apple i Microsoft nám vnucuje svoje cloudové účty, protože když už máte cloudový účet, tak je vám jednodušší prodat cloudové služby. Je to taková „vstupní droga“, protože když už vám vnutí cloudový účet a vysomrují z vás platební údaje, je podstatně levnější prodat vám nějakou další službu jako servis. Je to jenom pár euro nebo dolarů měsíčně, láce sama!
A potom přicházejí ti další, kteří začínají omezovat funkcionalitu vašeho zařízení, ze které opět dělají „službu“ – a v téhle zvrhlosti vynikají nejenom automobilky, které si nechají připlatit za vytápění sedaček, ale i výrobce invalidních vozíků, který vám za poplatek zapne vyšší rychlost přesunu. Dánský ministr spravedlnosti si myslí, že soukromí na internetu není základní lidské právo, výrobce vozíků zase to, že právo není ani rychlý přesun invalidů.
Ta serverová komponenta, na kterou Engelbart sázel jako na něco, co lidem dodá všechna data a všechnu výpočetní sílu světa, pokud ji budeme potřebovat, se stává bodem, který dovoluje mocným kontrolovat, jaká data a jaký výpočetní výkon dostanete, kdo, kdy, za jakou cenu a za jakých podmínek. Není to fér, ale je to praktické a výnosné – a o kontrolu a o monetizaci jde všem a především, takže se prosím nedivte, že část funkce vašich zařízení kontroluje buď americká vláda, nebo Komunistická strana Číny. Klasický korporát chce většinou jenom prachy, jim je jinak všechno ukradené, ale nad sebou mají politiky, a tak musí plnit i jejich přání.