Vševidoucí oko Sauronovo, aneb žití pod dohledem kamer | Kapitola 5
Seznam kapitol
Kamerové systémy se vzmáhají a rozšiřují, jsou stále levnější a všudypřítomnější. Na skleněná oka nejrůznějších rozměrů s až zázračnými schopnostmi narazíte prakticky všude, nejspíš jich máte hned několik i u vás doma. Za chvíli to tu bude vypadat jako v Minority Report. Je ale možné, aby tento trend měl ve skutečnosti i nějaká pozitiva?
S nárůstem počtu kamer roste problém s nutností monitorovat záznam. To je problém u analogových kamer, které jsou „hloupé“, tedy umí jenom odesílat obraz, na který se buď někdo dívá, anebo se nahrává. IP kamery nabízejí zvýšení inteligence o přidání dalších senzorů, což u analogových kamer nejde. IP kamera tak může být vybavena mikrofonem, který je schopen reagovat na určitý podnět, například na křik anebo střelbu. Ve většině zemí není dovoleno nahrávat kompletní záznam zvuků ve veřejných prostorách, kamera používá mikrofon jen jako zdroj podnětu, který informuje operátora, případně se zaměří na zdroj zvuku. Pracuje se rovněž na detekci tónu hlasu, který by měl rozeznat podrážděný či agresivní tón.
Další zvýšení inteligence systému je na úrovni serveru, který si informace z kamer spojuje. Zdálo by se, že nejdůležitější je schopnost rozeznat obličeje, to je ale z hlediska policie poměrně málo důležitá věc. Schopnost rozeznat tvář osoby je důležitá na letištích, v přístavech a v hromadné dopravě, což má smysl u protiteroristických opatření, při hledání ztracených osob anebo sledování uprchlíků. Policisty spíše zajímá sběr důkazů, například zjištění, kudy se konkrétní člověk pohyboval, zda někde něco nechal, anebo naopak něco odnesl. K tomu je potřeba, aby systém dokázal identifikovat konkrétní osobu, vyhledat ji v záznamech a vytvořit časovou a prostorovou mapu jeho pohybu. Identitu člověka lze dnes lépe zjistit například pomocí DNA než kamer, větší problém je právě v efektivním přehrabání se ve velkém množství dat.
To je, mimochodem, docela zajímavý problém. Kamery generují obrovské množství dat, z nichž většina je poměrně nezajímavá, jako například reality show „Týden vašeho trávníku za plotem“. Při správném nastavení systému se musí řešit takové problémy, jako je například třepetající se vlajka v zorném poli kamery, která generuje v kodeku H.264 horu zbytečných dat. Inteligentní systém by měl být schopen po určité době buď automaticky vyhazovat okamžiky kdy se nic neděje, anebo „filtrovat“ záznam tím, že z něj po čase vyhodí každý druhý frame a po určité době opět každý druhý frame. Tím se objemné video mění v podstatě menší slideshow, což nevadí, protože s časovým odstupem klesá pravděpodobnost, že je tam něco důležitého. Někdy se dělají takové věci, že kamera zaznamenává jen určité události, například ukládá nahrávku jen ve chvíli, kdy byla otevřena pokladna.
Novou tendencí je zvyšování inteligence systému tím, že detekují vzorce podezřelého chování, kdy je systém schopen z pohybu a chování se zákazníka odhadnout, jestli si spíš vybírá a kupuje, anebo spíš krade. Každé chování má typické vzorce, na které systém může upozornit operátora a ten potom strážného. Moderní systém je přitom hierarchický, asi jako u kasina: Inteligence systému analyzuje chování mnoha kamer v mnoha lokalitách, v případě, že si myslí, že vidí něco podezřelého, na to upozorní operátora dohledového centra, který se může podívat na předchozí záznam a ověřit, jestli to opravdu je podezřelé.
Přece jenom člověk je stále nenahraditelný, dokáže detekovat i jemné náznaky zločinného jednání, ale systém mu pomůže v tom, že ho nenutí sledovat vše, jenom „ty divné věci“. Operátor může sledovat mnoho lokalit najednou, může být i v úplně jiné budově třeba na druhém konci zeměkoule – a když zjistí, že by pána měla prohledat ochranka, tak jim dá vědět a například jim pošle i popis a fotku pána. Zadržený pán se pak může podívat na nahrávku toho, co dělal a rozhodnout se, jestli bude raději hodný, anebo bude raději zlobit. To už je pak jeho volba.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
