Vševidoucí oko Sauronovo, aneb žití pod dohledem kamer | Kapitola 4
Seznam kapitol
Kamerové systémy se vzmáhají a rozšiřují, jsou stále levnější a všudypřítomnější. Na skleněná oka nejrůznějších rozměrů s až zázračnými schopnostmi narazíte prakticky všude, nejspíš jich máte hned několik i u vás doma. Za chvíli to tu bude vypadat jako v Minority Report. Je ale možné, aby tento trend měl ve skutečnosti i nějaká pozitiva?
První otázkou, která se nabízí, je totiž to, zda kamerové systémy skutečně snižují kriminalitu. Při pouhém sledování statistik se zdá, že jsou to jenom vyhozené peníze, protože statistiky výrazné změny neukazují a kritici poukazují na nesmírné náklady v poměru na dopadené zločince. Není to ale tak jednoduché: Za prvé, kamery mají tendenci zločince vytěsňovat mimo monitorovanou zónu, takže například v Minneapolis se po první vlně instalací zločinci prostě posunuli o kus dále. Teprve rozšíření kamerového systému a pokrytí celého centra spolu se zajištěním rychlého zásahu zločince opravdu vytěsnilo. Minneapolis je považováno za příklad pozitivního dopadu kamerového systému, protože s poklesem zločinu se zvýšila návštěvnost podniků v centru a zvýšení jejich obratu zaplatilo na daních instalaci celého systému.
Za druhé, se statistikou je ten problém, že co oko nevidí a oběť nehlásí, není zločinem. Řada obětí se rozhodne „nemít problém“ s místním gangem a to, že přišli třeba o menší obnos, peněz prostě nehlásí. Instalace kamer ovšem způsobí, že najednou je zločinů vidět více. Pokud je celý systém navržen tak, že operátor kamerového systému okamžitě nahlásí probíhající zločin hlídce, hlídka může akcičku partičce překazit a čapnout je přímo při činu. Samotné monitorování zločinnost nesníží, pokud se ale ukáže, že provozování zločinu v monitorované zóně vede k nepříjemně častému znění houkačky a pobytu na stanici, zločinci obvykle změní názor. Takže na jednu stranu je vidět více zločinu, na druhou stranu se ho daří více zasahovat a statistika tedy může zůstat neutrální.
Statistiky lžou, to co nelže, je cena realit. Pokud se v nějaké zóně města začne zvyšovat cena realit, znamená to, že se tam zločinu přestává dařit. Naopak tam, kde vládne postapokalytpická realita jako z Mad Maxe, se cena realit propadá až na nulu. Pokud máte neprůstřelnou vestu, full auto verzi AK-47 s vysokokapacitním zásobníkem, dostatečnou zásobu munice a velký smysl pro dobrodružství, možná byste si mohli vybrat mezi levnými domky v Detroitu, které se nabízejí za méně než 100 dolarů (2000 Kč).
Faktem zůstává, že v oblastech osazených kamerami, kde funguje dozorová služba, cena realit roste. Je to částečně způsobeno zvýšením účinnosti: Policejní hlídky nekrouží nazdařbůh ulicemi, ale operátor dohledového centra je navádí na místa, kde se něco děje. Díky tomu i menší počet policistů dokáže účinněji pít krev bandám lumpů, kteří na ně dříve narazili jenom vzácně. Princip je úplně stejný, jaký měl Fighter Command v bitvě o Británii:
Místo zmateného bloudění jednotlivých stíhačů operátor hodnotí rizika a cíleně navádí do rizikových míst nejlépe nasaditelné zdroje. Kamery mu pomůžou určit, o jak velký problém se jedná, jak je urgentní a kolik zdrojů je potřeba na problém nasadit. Kamera tak plní tu roli, kterou měl kdysi radar – sama o sobě moc neznamená, pokud je zasazena do rámce řízení zásahu, je její účinek značný.
Prakticky to pak dopadá tak, že se v účinně patrolovaných oblastech mění také charakter problémů: V kalifornském Hawthorne se podařilo vyčistit Eucalyptus Park od prodejců drog, vandalů a gangů nezletilců, takže dnes tam řeší spíše přestupky typu pohozených odpadků a nebo skejtování mimo vyhrazené prostory. Podobné zkušenosti mají i z nasazení ve Footscray, kdysi problematickém předměstí Merlbourne. Kamerový systém tam využívají i jako zdroj důkazů pro soud a umí i odeslat záběry na smartphony patrolujících policistů, takže ti přesně ví, koho hledají.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
