Vzpomínka na VGA aneb čest padlým hrdinům | Kapitola 4

Nesmírně mě baví, jak na mnoha průvodcích narážím na to, že „VGA byl zastaralý“. Nebyl. Ve skutečnosti přežil několik generací digitálních rozhraní, která ho měla nahradit – a ty řeči o vyšší kvalitě obrazu jsou jednoduše blábol. Dlouhá léta jsem měl počítač připojený ke dvěma monitorům – jeden přes DVI a druhý přes VGA. Pravidelně jsem se ptal ostatních, který je napojený na co – a čas od času jsem to zapojení přehodil. Ne, nikdo nebyl schopen rozeznat, co je připojené přes VGA a co přes DVI. Monitory měly po polovině devadesátých let tak propracovanou práci se signálem, že to bylo jedno. Většina běžných LCD monitorů té doby byla svými vlastnostmi tak mizerná, že digitální versus analogový přenos bylo to poslední, co by vás mělo trápit.

Zajímavé ale je, jak rychle se oslavované digitální rozhraní DVI (Digital Visual Interface) propadlo do zapomnění. Mělo to několik důvodů: Tak za prvé, konektor DVI je VĚTŠÍ než konektor VGA – a to dobře o třetinu. Za druhé – je mnohem složitější. Podle typu konektoru má až 29 pinů oproti 15 pinům u VGA. Více pinů – více žil v kabelu – těžší a komplikovanější kabel. Prosté.

Navíc, protože DVI bylo komplikované a drahé rozhraní, objevila se celá řada jeho subsetů, takže i když se to jmenovalo DVI, nebylo DVI jako DVI. Přesněji řečeno – říct, že „počítač má DVI“ znamenalo neříct skoro nic, protože jednotlivé varianty DVI nebyly ani úplně mechanicky kompatibilní. Měli jsme DVI-A s analogovým videem (takže, technicky vzato, nešlo o „digital“ rozhraní), pak DVI-D, konektor s pouze digitálním videem a DVI-I, který přenášel obraz podobojí.

To jsou ovšem pouze „single link“ kabely, které uměly přenášet maximálně obraz 1920 × 1200 bodů. VGA ve skutečnosti dovolovalo přenášet víc, takže aby se mu DVI vyrovnalo, přišly dual-linkové verze, což zvýšilo maximální rozlišení na 2560 × 1600, ovšem jen v 60 Hz. Takže nám přibyly dual-link DVI-I, dual-lik DVI-D a abychom měli něco extra, objevil se i DVI M1-DA, který do konektoru přidal navíc i rozhraní USB. Jemně subtilní rozdíly v klíčování konektorů hrozily snadným zmrvením konektoru, pokud jste se pokusili zapasovat něco do něčeho jiného.

On takový DVI M1-DA vypadá na první pohled docela jako DVI-D, ale má jiný počet pinů, konkrétně 35, takže pokud jste byli silní a méně podezřívaví, bylo neštěstí dokonáno. Snaha vytvořit rodinu digitálních konektorů, které nahradí to protivné VGA, vedlo jenom k tomu, že v tom vznik obrovský, obrovský bordel. K tomu se tradičně přidal Apple a přihodil do chaosu ještě Mini DVI a o něco později ještě Micro DVI, aby toho nebylo málo a abyste si mohli přikoupit další adaptéry. DVI přitom neřešilo žádný zásadní problém: Nedovolovalo přenášet audio a nezvládalo to ani vysoká rozlišení, ani vysoké frameraty. Přišel čas na nový! A tak byl v roce 2006 navržen DisplayPort, protože... protože... počkat!