windows-vista-co-v-sobe-ukryvaji-cast-2
Zábava Článek Windows Vista - Co v sobě ukrývají? Část 2.

Windows Vista - Co v sobě ukrývají? Část 2.

Helmich Jiří

Helmich Jiří

20. 7. 2006 01:00 67

Seznam kapitol

1. Technologie v systému 2. Instalace systému 3. Uživatelské rozhraní - plocha, nabídka Start 4. Přepínání programů, 3D GUI
5. Windows Explorer, hledání 6. Windows Side Bar, Gadgets, Hry 7. Závěr, zdroje, odkazy

V dnešním článku věnovanému Windows Vista se opět podíváme na několik technologií, které Microsoft do systému implementoval. Poté systém společně nainstalujeme a představíme si uživatelské rozhraní. Samozřejmě se budeme věnovat hledání, kterým je systém protkán, ale také novým technologiím jako Flip3D nebo novým aplikacím jako SideBar. Nakonec trochu zvolníme a budeme si hrát.

Reklama

Ačkoliv celý minulý článek byl věnován stavbě systému a bylo v něm zmíněno mnoho nových technologií, něco mi uteklo. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi zajímavé technologie, nemohu se jim nevěnovat, a proto se k nim dnes vracím. V první řadě se jedná se o technologie SuperFetch, ReadyBoost a ReadyDrive , které byly vyvinuty za účelem zvýšit výkon počítače.

SuperFetch

Technologii SuperFetch jsem v předchozím článku lehce nakousl, když jsem hovořil o prioritizaci úkolů. Technologie SuperFetch je totiž na prioritizaci úkolů z části založena. Nejen, že pomáhá urychlovat chod počítače v reálném čase, kdy přiřadí přístupová práva k souboru programům, které používáte častěji. Počítač urychluje také v jiném směru. Jistě si z předchozích verzí operačního systému vybavujete nepříjemný jev - start systému po vyplnění přihlašovacích údajů se nepříjemně protahoval, přepínání uživatelů trvalo věčnost, po opětovném přihlášení (po přechodu z režimu spánku, po vypnutí spořiče obrazovky) systém dlouho načítal data, po několika hodinách práce začínala být jak fyzická, tak virtuální paměť systému zahlcena a bylo třeba počítač restartovat. Právě s tímto má bojovat technologie SuperFetch.

Jejím úkolem je zamezit některým programům, aby "požírali" operační paměť. Microsoft jako příklad takových aplikací uvádí antivirový program. Během toho, kdy počítač nepoužíváte, spustí antivirový program na pozadí virový scanner, aby neobtěžoval uživatele při práci. Tento proces běžící na pozadí ale pomalu zabírá stále větší část operační paměti, a tak jsou při návratu k práci data načítána déle a počítač reaguje pomaleji. Technologie SuperFetch je kromě prioritizace založena také na prefetch, čili na přednačtení. Systém si ukládá informace o tom, který uživatel kdy používá jaký software a podle těchto informací daný software přednačte do paměti. Procesy běžící na pozadí se pak nemohou na úkor používaných programů v paměti rozrůstat.

Jedná se tedy o cacheování operační paměti. Zjednodušenou verzi známe z dřívějších verzí Windows jako Windows Prefetcher . Prefetch probíhá ve dvou fázích, nejprve v rámci možností systému jako RAM2cache, následně dochází ke stránkování do virtuální paměti, kterou je pevný disk. A jak je známo, pevný disk je komponenta velmi pomalá, komponenta, která nás zdržuje. Prefetch vám ubírá kapacitu tohoto disku a pokud máte pouze jediný disk, koliduje v přístupu s běžícími procesy. Benefit přednačtení se tedy snižuje, často přednačtení není vůbec znát. Microsoft o tomto problému dobře ví a sám říká, že je třeba "dostat pevný disk ze hry" (Gabriel Aul). Vzhledem k tomu, že SuperFetch spolupracuje s technologií ReadyBoost, není to větší problém. SuperFetch je možné aktivovat také ve Windows XP (úpravy pouze na vlastní nebezpečí ;-).

ReadyBoost (EMD)

Na internetu se mnohdy dočtete, že Microsoft do Windows Vista implementoval technologii, která umožňuje rozšířit operační paměť RAM pomocí USB paměťového zařízení. Tuto neopatrnou interpretaci si můžete přečíst také na webu Microsftu. Pravdou je, že to rozšíření paměti je a není. ReadyBoost se používá v rámci technologie SuperFetch (nejsou to tedy synonyma, jak se můžete dozvědět na zahraničních serverech), aby bylo omezeno používání pevného disku jako úložiště pro virtuální paměť. Flash zařízení mají vysokou přístupovou dobu a oproti operační paměti také nízkou rychlost čtení a zápisu. Proto je nelze použít jako klasickou operační paměť. Ve srovnání s pevnými disky ale přístupová doba a přenosová rychlost nejsou tak katastrofické. Hlavní výhodou těchto USB zařízení však je, že je může přidat do systému kdokoliv a hlavně - není to pevný disk, takže nedochází ke kolizím ve čtení a snižuje se utilizace disku.

Klasickou operační paměť neumí do počítače přidat každý, některé počítače (např. ve firmách) mají plomby a přidáním RAM by firma ztratila záruku, případně by musela zaplatit autorizovanému servisu, navíc existují jistá omezení kapacity v rámci paměťového řadiče. Navíc takový gigabajt operační paměti není nejlevnější záležitost a utratit kolem tři tisíc korun za 1GB paměti (cena pro DDR2) kvůli "nenažraným" aplikacím?! Paměť flash je o mnoho levnější a zapojit ji zvládne každý. Pro její vlastnosti ale nerozšiřuje RAM, ale dělá jakýsi záchytný bod mezi RAM a pevným diskem. Když začne systém potřebovat virtuální paměť, využije nejprve kapacitu k tomu vyhrazeného USB zařízení, teprve potom využívá pevný disk. V souvislosti s novými čipy MRAM by mohla být tato technologie v budoucnosti užitečná více, než se dnes může zdát.

ReadyBoost a SuperFetch mohou používat pouze vysokorychlostní flash zařízení s rychlou pamětí a velkou kapacitou. Windows Vista vám umožní vyhradit až 25% kapacity USB zařízení pro SuperFetch. Bohužel, moje vychytávky ala RSMMC nebo SmartMedia v čtečce karet se neuchytily, proto nemohu pořídit vlastní screeny a odkážu vás na tento web. Vše funguje naprosto jednoduše - připojíte USB zařízení, v AutoPlay vyberete položku Speed up my system a v dialogu nastavíte vyhrazenou kapacitu zařízení. Windows vám také doporučí, kolik místa byste měli vyhradit pro plynulý chod systému.

ReadyDrive (Piton)

Technologie ReadyDrive umožňuje použití tzv. hybridních disků, které bude podporovat mobilní platforma SantaRosa. Jedná se o kombinaci mechanického pevného disku a paměti flash, což je opravdu hybrid. Proč je však výhodné takové zařízení použít? Mechanický disk spotřebuje daleko více energie a často je počítačem využíván pouze kvůli systému. Proto Intel a Microsoft přišli s nápadem hybridního disku. Systém bude data ukládat (resp. cachovat) na paměť flash tak, aby omezil používání mechanické části disku. Práce systému tak bude probíhat pouze v rámci paměti flash a sníží se tak jeho energetická náročnost (dorovnaná, možná spíše překonaná, náročností 3D GUI na GPU). V kombinaci s technologií SuperFetch dojde opět ke snížení spotřeby, což je u notebooku velmi důležité. Díky této technologii se také zrychlí přechod z hibernace. Během ní systém také může vypnout mechanický pevný disk, u kterého se sníží riziko mechanického poškození (během přenášení je notebook v polohách, které nejsou pro pevný disk zrovna adekvátní).

Windows Vista - Co v sobě ukrývají? Část 2.
i Zdroj: PCTuning.cz

zdroj: Extremetech.com

BitLocker

O této technologii již byla minule řeč, ale je na místě, abych její definici rozvinul. Na základě vašeho zájmu jsem se dotazoval v diskusních skupinách společnosti Microsoft na to, jakým způsobem počítá technologie BitLocker s výpadkem TPM čipu. O principu jednotlivých režimů BitLockeru jsme již hovořili, dnes si to ale upřesníme.

Nejprve je zde mód bez čipu TPM , kdy na USB flash ukládáte klíč potřebný pro start systému. Dále je zde mód TPM only , kdy je potřeba k nastartování systému odpovídající TPM čip. Pokud systém tento čip nenalezne, je BitLocker spuštěn v tzv. recovery módu a vy jste požádáni o PIN nebo o vložení USB storage s klíčem. Posledním módem je tzv. Startup Key , kdy jste TPM čipem požádání o vložení PINu nebo připojení USB storage s klíčem.

Pro chod technologie BitLocker potřebujete:

  • PC s Performance Rating 3 a lepším
  • TPM čip verze 1.2
  • Trusted Computing Group (TCG)-compliant BIOS

I/O Cancellation Support

Další užitečná technologie, která byla do Windows Vista implementována. Jistě se vám občas stane, že aplikace, kterou používáte přestane odpovídat. V tu chvíli je zablokováno uživatelské rozhraní (UI) a vy nemůžete program dále ovládat. Dost často se jej snažíte vypnout pomocí zavření okna aplikace, když nepomůže ani to, restartujete počítač. S tímto chtěl Microsoft uživateli pomoci, a proto do systému zavedl výše jmenovanou technologii. Ta dokáže detekovat program, jehož UI neodpovídá. V tu chvíli se na vaší obrazovce objeví dialog, který vás informuje o tom, že hledá řešení pro vzniklý problém. Tímto řešením většinou bývá násilné vypnutí aplikace pomocí Windows. Tohoto často využijete při spouštění některých WinXP aplikací (třebaže v Compatibility mode), pro screeny jsem využil Jasc PaintShop Pro 9 Try&Buy.

Windows Vista - Co v sobě ukrývají? Část 2.
i Zdroj: PCTuning.cz
Windows Vista - Co v sobě ukrývají? Část 2.
i Zdroj: PCTuning.cz

Něco podobného existuje také ve Windows XP, na základě svých studií však Microsoft zkrátil časový interval pro označení UI jako zablokovaného.

Application Feedback

Zpětná vazba aplikace je pro operační systém velmi důležitá, proto Microsoft učinil některé změny také v této oblasti. Změny se dotkly detekce problému, sbírání dat a diagnostiky. Reporty chyb jsou nyní okamžitě odesílány komunitě vývojářů, kteří tak mohou daleko rychleji reagovat na vzniklé problémy a v kratším čase vydat Hotfix. Změny jsou znát také v rámci systému, který má nad aplikacemi lepší přehled. Díky tomu vznikl nový Performance Monitor a monitor spolehlivosti. Důležité je, že v rámci Windows Vista si můžete zobrazit všechny chyby, které systém zaznamenal (a to samozřejmě i v rámci sítě). Byl zkrácen čas potřebný k odeslání reportu, mechanismus pro stronování reportu byl zjednodušen. Na základě automaticky vyreportovaných chyb je také vytvářena online databáze problémů, kde Windows mohou najít řešení pro váš problém.

Obnovení systému, stínové kopie

Také obnovení systému se dočkalo velkých změn. Dobře víme, že obnovení systému ve Windows XP bylo dost často nespolehlivé, i když já jej obstojně používám jako nejlepší obranu proti trojským koňům. Nutno však podotknout, že adresář s daty pro obnovení byl velmi často prvním místem, kam se kopírovaly viry. Obnovení systému je s námi již od dob Windows ME, kde bylo značně nespolehlivé, ale postupem času je stále lepší. Ve Windows XP existoval filtr formátů souborů, který zajišťoval, že při vytváření bodu obnovení byly dané soubory zálohovány. Tato záloha se neměla dotknout dokumentů apod., ovšem např. soubory htm nejsou brány v potaz (a psát půl článku znova věru není příjemná záležitost). Do zálohy byly zahrnuty také soubory registrů. Body obnovení byly vytvářeny při závažných systémových událostech (instalace) nebo manuálně, uživatelem.

Ve Windows Vista je obnovení systému realizováno pomocí stínových kopií souborů nebo složek. V rámci systému pak existuje několik verzí souborů pro obnovení. Díky tomu má obnovení systému větší pole působnosti a může ovlivnit větší část systému. Díky stínovým kopiím bude obnovení systému mnohem spolehlivější a bude vždy dělat to, co od něj čekáme. Vytvoření stínových kopií by měl systém provést minimálně jednou za 24 hodin. Pokud máte obnovení systému aktivováno, jsou také automaticky vytvářeny stínové kopie souborů, se kterými pracujete. Pokud tedy poškodíte nebo omylem smažete nějaký soubor nebo složku, není problém tyto soubory/složky obnovit. Výhodou je, že stínovou kopii můžete kdykoliv otevřít. Například já se mohu v 17:23 podívat, jak vypadaly moje dokumenty v 7:55.

Windows Vista - Co v sobě ukrývají? Část 2.
i Zdroj: PCTuning.cz

Vzdálená pomoc

Technologických vylepšení se dočkaly také části určené k opravě porušeného systému. Poměrně oblíbeným nástrojem je tzv. vzdálená pomoc. Prostřednictvím internetu můžete opravit méně závažné chyby na počítači, který je od vás vzdálen tisíce kilometrů. Nová verze vzdálené pomoci je rychlejší a vyžaduje nižší přenos dat - právě tyto dvě záležitosti byly úskalím celé aplikace, pevné připojení s upstreamem 256 kbps bylo pro vzdálenou pomoc takřka nevhodné. Nová verze vzdálené plochy také funguje za NAT.

Diagnostika

Windows Vista využívají také nového diagnostického frameworku WDI (Windows Diagnostic Infrastructure) , díky kterému by měli být správci počítačů přesněji informováni o vzniklých potížích. WDI vytváří log, který je dále zpracováván nástroji jako Microsoft Operation Manager nebo kompletně přepsaný Event Viewer. V rámci sítě se tak dají předvídat jisté problémy a rozhodně uznáte, že je lepší problémům předcházet než je řešit. Celý framework je dotažen do konce pomocí WER (Windows Error Reporting), jehož součást Problem Reports and Solutions se stará o feedback společnosti Microsoft.

Vše je koncipováno tak, aby měl uživatel co nejméně práce s řešením problémů. Běžící aplikace nejdříve WDI nahlásí, že existuje problém. WDI pak na základě implementovaných mechanismů provede diagnostiku a problém identifikuje. V databázích se následně pokusí najít řešení, a pokud je třeba zásah uživatele, systém jej osloví a řešení mu nabídne. Některé mechanismy však dokážou chyby odstranit bez zásahu uživatele. Velmi podstatné však je, že uživatel nemusí přemýšlet nad tím, co znamená vzniklý problém a jak jej řešit. Velmi dobře to lze ilustrovat například na poruše pevného disku. Systém se pomocí S.M.A.R.T. dozví, že existuje problém s pevným diskem. V online databázi zjistí, že v této situaci je nejlepší zálohovat data, proto uživateli zobrazí dialog. "Systém zjistil problémy s pevným diskem. Chcete zálohovat data?" Uživatel pouze klikne na ano a je osloven na vložení média. Na to nemusíte být žádný odborník, a o to tady běží.

NDF

V rámci WDI existuje několik tzv. scenarios, které jsou ve své podstatě diagnostickými nástroji. Prvním z nich je diagnostika sítě - Network Diagnostic Framework . Ten umožňuje uživateli opravovat základní problémy se sítí jako například vypršení přidělené IP adresy, problémy se sdílením souborů, přístupem na webové stránky, firewallem, nově nainstalovaným síťovým HW, bezdrátovou sítí, Winsock.

Diagnostika RAM

Microsoftu poměrně vadí, že uživatelé bezmezně věří svému HW a často kladou chyby operační paměti na vinu operačnímu systému. V dřívějších verzích systému Windows ale chyběla diagnostika operační paměti, a tak jste potřebovali nástroje třetí strany nebo jste si museli stáhnout nástroj MOCA od Microsoftu. Ten je ale málo známý a málokomu se chtělo stahovat jej a vytvářet si bootovací disketu. MOCA je nyní integrována do Windows Vista. Diagnostika paměti je prováděna při dalším startu systému po zjištění problémů s pamětí a uživateli je nabídnuto řešení ihned po vstupu do systému. Událost je opět uložena do logu.

Diagnostika HDD

O diagnostice HDD byla z části řeč již minule, když jsem hovořil o tom, že Windows Vista umí pracovat se S.M.A.R.T. Diagnostika HDD ale také hlída metadata souborového systému NTFS a pokud je to třeba, obsahuje mechanismy, které umí tyto problémy opravit. Diagnostika HDD hlídá také systémové soubory. Pokud jsou některé z nich poškozeny, systém je bez vědomí uživatele obnoví ze stínové kopie.

Diagnostika výkonu

Diagnostika výkonu je něco, s čím jsem se ve Windows XP nesetkal. Pokud je s výkonem počítače něco v nepořádku, Windows tento problém zaznamenají do logu a administrátor si tyto problémy může zobrazit a vyřešit je. Zaznamenává se například dlouhý boot, dlouhý přechod z/do režimu spánku, neodpovídající UI, apod. Pokud může, navrhne systém uživateli řešení daného problému, opět stylem "toto vyřeší problém, chcete to?". 

Start-up repair tool

Právě Start-up repair tool je oním nástrojem, který umí vyřešit mnoho problémů. Například pokud nainstalujete nějaké špatné ovladače, systém nemusí nabootovat a vy už saháte po USB storage s Windows PE 2.0. To je ale velký omyl. V tuto chvíli přichází na řadu Start-up repair tool, který sáhne do systému pro stínové kopie původních ovladačů (resp. provede obnovení systému) a nastartuje systém. Obdobným způsobem jsou řešeny problémy s poškozenými informacemi o bootování - nástroj vyhledá všechny instalace operačních systémů a uživateli je nabídne, aby mohl vybrat základní operační systém. Tento nástroj umí také vyřešit problémy s porušenými metadaty NTFS, oprava MBR, partition table nebo boot sector pro něj nejsou nic obtížného.Vyřešení problému je samozřejmě uloženo do logu. Oprava věcí, se kterými si běžní uživatelé nevědi rady bez jejich zásahu a na dva restarty? Uvidíme, jak to bude vypadat v praxi, ale zní to velmi slibně.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama