YouTube: od anarchie k diktátu hyperkorektnosti – cesta se Suzan Wojcicki (2014–2023) | Kapitola 6

Kauza kolem youtubera MrBeast je zatím v pohybu, zatím na úrovni obvinění a jistě jsou za tím i osobní antipatie, ale pokud je to pravda, tak to znamená, že většina toho, co jsme viděli jako charity, dary a soutěže, byla falešná, bylo to dohodnuté, předskriptované a „náhodní vítězi“ byli kamarádi, které se rozhodl obdarovat tak, že to prodal publiku s tím, že i oni mají šanci. A to, i kdyby nebylo zrovna nelegální, je docela hrozné. Vzpomínám si na „Requiem pro sen“, kde matka hlavního hrdiny má sen, že vyhraje televizní show – a ten sen je stejně zdrcující, jako skutečná závislost. Iluze, že můžete reálně zbohatnout tímhle způsobem, je velice nebezpečná.

Ale zatím to bylo bezproblémové a bylo kolem toho možné nalepit reklamy, takže to YouTube neřešil a svými penězi to vlastně živil. A to, do značné míry, ukazuje problém, do kterého jsme se dostali: Pravda nikoho nezajímá, jde o to, aby si nikdo nestěžoval, aby se nepoužívala tabu slova, neřešila se tabu témata a na všechno se daly nalepit reklamy. Můžete mít nejlepší technický kanál o zbraních – a máte problém. Založíte celou svou produkci na lži – a jste v pohodě. 

Morální poučení, které nám současný YouTube přináší, je vcelku jasné: Dokud kráčíte koridorem vymezeným obecnými požadavky zadavatelů reklamy, můžete lhát, jak chcete, flexit jak chcete, dělat naprosto cokoliv, co přinese views. O ty jediné totiž jde – to jediné je tu podstatné. A všechny řeči o standardech, společnosti, zodpovědnosti a tak dále – to jsou jenom takové kecy kolem zahrádky, aby se nám více zelenala. 

Podobně jako jiné systémy založené na „moderování“ a na autocenzuře, vyměnil YouTube v konečných důsledcích extrémismus za pokrytectví. Jestli to je nějaké vítězství – no, to je už na úvaze každého z nás.